pátek 15. července 2011

Nuda v Lyngby

Jistá parodie na klasiku české literatury začíná takto: Na Starém bělidle bylo lautr hovno co dělat. A minulý týden to platilo i o škole. Mimochodem, já už jsem zdravý, Adélka naopak lehce nachlazená. Od koho to asi chytila, chuděra… Ovšem ono je to fuk, jestli ležet doma v posteli, nebo se flákat ve škole. Už v pondělí, když jsem přijel kolem desáté na parkoviště (ráno nakupujeme, Netto otvírá v 9.00), to vypadalo, že se všichni někam schovali. Neschovali se, dokonce ani neumřeli. Vzali si dovolenou. Ve škole není ani noha. Tedy je, ale těch noh je tam poměrně málo. Zatímco Danish Power Systems jsou téměř v plném obsazení, nás ostatních je poskrovnu. Všichni moji školitelé jsou fuč, a to jich nemám málo. Jedinou práci, kterou jsem měl, byly analýzy na XRD. To se ovšem rozbilo a opravář má dovolenou. Vrátí se za dva týdny, tedy přesně až já odjedu pryč. Veškerá moje práce se tak smrskla na dozor nad dvěma studentkami, které jsou pode mnou. Obrazně řečeno!

Poslední týden-dva prší. Ne v kuse, ale celý den je zataženo, a není dne, kdy by aspoň dvě hodiny nepršelo. To nám také bere chuť na nějaké výlety. Máme sice na plánu ještě věž na Vor Frelsers Kirke v Kodani, ale tam jde především o výhled a ten bychom chtěli zažít v lepším počasí. Chtěli jsme grilovat, ale když je venku pod mrakem, občas prší a 16 °C, tak si to asi raději hodíme na pánev.

Červenec je tak pro nás v Dánsku zatím pěkně nudný a podle toho to vypadá i na blogu. Ve volném čase, kterého je teď dost, programuju Arduino a zapojuju obvody. O tom tady moc psát nechci, nemyslím si, že by operační zesilovače, Schottkyho diody a varistory měly dostatek publika.

Mimochodem, pokud je mezi vámi nějaký milovník Shakespeara, tak 10.–12. srpna bude divadlo Globe hrát Hamleta přímo na Elsinoru v Dánsku. Lístek vyjde na 395 DKK a z letiště se dá na Elsinor (Helsingør) dojet velmi pohodlně vlakem. My už budeme doma, ale pro někoho by to mohl být zajímavý tip na výlet.

čtvrtek 7. července 2011

Rýmička, kašlíček

Náš sluníčkový blogísek se mi poslední dobou zdá málo vyvoněný a především málo sluníčkový. A kam nechodí sluníčko, musí lékař. Rozhodl jsem se tedy trošilililinku změnit styl. Mocinky rád bych tady napsal nějakou miloučkou příhodu, ale bohužel, máte smolíka. Proč? Protože mě přepadla rýmička a kašlíček. Poslední 4 dny tak trávím doma, piju čajíček a papám medicínku. Ono se to ve školičce přece neposere…

neděle 3. července 2011

Garderhøjfortet

Dneska jsme chtěli vyrazit do Kodaně, ovšem počasí je teď hodně proměnlivé. Třeba v sobotu lilo jako z konve a na neděli hlásila předpověď to samé. Jenže v Dánsku předpovědi moc nefungují. Do čtyř hodin tak bylo letní vedro, teprve pak začalo pršet. Ale kdo to mohl tušit. Zvolili jsme tedy náhradní plán.

Sobotní deštík nás přiměl změnit plány.

Asi deset minut chůze od našeho bydliště se nalézá Garderhøjfortet, pevnost z konce devatenáctého století, která byla součástí obranné linie východního pobřeží. Dnes je pevnost (pochopitelně) opuštěná a bohužel také větší část roku uzavřená. Jen v létě se otvírá na první neděli v měsíci, takže navštívit se dá asi jen v pěti dnech ročně, od 11 do 15 hodiny. To není mnoho.

Cesta k pevnosti.

U vchodu.

My jsme do pevnosti dorazili kolem druhé hodiny post meridiem. A nikde nikdo. Prošli jsme si tedy vnitřek a nakonec našli dva nadšence, kteří dnes celou pevnost provozují, na její střeše.

Pevnost se začala stavět v roce 1886 za soukromé peníze a byla vlastně darována Dánskému království. Tak patriotičtí jsou Dánové. Tehdy to vyšlo na 1,5 milionu korun. Boje se ale pevnost nikdy nedočkala a po První světové válce její důležitost upadala. Ještě v padesátých letech v ní bylo umístěné jedno z velitelských stanovišť, ale to je vlastně vše. Z mohutných 150mm děl se střílelo jen civilně, na zkoušku a na oslavu. Jediné dva dělostřelecké granáty bez nálože směřovaly do jezera za Lyngby, ale bohužel tam nedoletěly a spadly někomu na zahradu. Od té doby se střílelo jen prachem pro zvukový efekt. Jinak byl dostřel až na asi 5 km vzdálené moře. Aspoň si to tedy mysleli.

Hlavní chodba.

Ke zbraním.

Tady bývalo dělo.

Chodba do neznáma.

Velitelské stanoviště z dob studené války.

Pevnost byla vystavěná pro 400 mužů – pěchotu a dělostřelectvo. Veškerá děla, hlavní čtyři 150mm i ostatní menší, byla znehodnocena. Pevnost by se v příštích dvou letech měla rekonstruovat a poté sloužit jako muzeum. Prý budou i nová děla.

Dnes je pevnost (lidmi) opuštěná.

Tivoli

Aby byla prohlídka Kodaně kompletní, zašli jsme i do vůbec nejnavštěvovanější atrakce celého Dánska, zábavního parku Tivoli. V centru Kodaně se nachází park se spoustou horských drah a podobných zařízení na výplach žaludku. Kromě toho je v Tivoli asi 40 restaurací (2 s Michelinskou hvězdičkou) a bezpočet stánků s občerstvením. A divadlo, koncerty atd. 

Divadlo.

I čínskou čtvrť najdete v Tivoli.

Luxusní hotel Nimb, jedna noc 600 €.

Rutschebanen.

Air Tivoli.

Piráti z Karibiku Øresundu.

Copak je na věži?…

… řetízkáč s nejlepším výhledem.

My jsme byli hladoví, a tak jsme se hned ze začátku najedli v jedné z restaurací u vchodu. A jelikož jsme dojedli asi 2 hodiny před zavíračkou, znamenalo to, že na horskou dráhu jsme nešli. Možná příště. Ale mně se dělá špatně jenom se na to podívám. Z fotek to ještě není tak znát, ale ono se to většinou hýbe. A rychle! 

Tivoli zavíralo ve 23.00 a tou dobou bylo ještě trošku světlo, ale v Tivoli stejně svítí už od šesti hafo moc světel.

Východ z Tivoli chvíli před zavíračkou.

pondělí 27. června 2011

Návštěva od Kuby

Tento týden tady máme na návštěvě tatínka (Kuby) a trávíme tak velkou část času s ním. Zatím jsme se byli podívat převážně na centrum Kodaně. Navštívili jsme Rosenborg, udělali jsme si projížďku po kanálech a jeli jsme se podívat i do Malmö. Zpráv tak moc nebude, protože většinu míst jsme už navštívili a už jsme o nich i psali. 

V Rosenborgu jsme už jednou fotili a nic dalšího zajímavého jsme tam neviděli. Až na sošku nějakého Somálského piráta, který se nechal chytit.

Pirát?

Projížďka po lodi začíná a končí v Nyhavnu, malebné přístavní čtvrti plné hospůdek a kaváren. A samozřejmě i lodí. Ta naše, vyhlídková, byla hodně široká a nízká. Proplouvat pod nizoučkými mosty v Kodani je o hubu. Tedy o hlavu.

Nyhavn.

Vyhlídková loď.

Proklatě nízký most.

Výhled z 19. patra hotelu Radisson Blu je opravdu pěkný. Je vidět na most přes Øresund a dokonce až do Švédska.

Severní Kodaň z vrchu.

Do Švédska je to coby smørrebrødem dohodil. Nejpravděpodobnější místo dopadu je pak Malmö, ve kterém jsme už taky byli, takže jen doplňujeme pár nových fotek.

Náměstí v Malmö.

Malmörůžë.

Malmömlün.

Turning Torso.

Malmöptáčë.

středa 22. června 2011

MyLego

Dneska se na ústavu Civil Engineering konala obědní rozlučka před hromadným úprkem na dovolené s obecnou přednáškou chystaných změn v reorganizaci ústavu. Vedoucí ústavu nás uvítal sdělením, že se pro společný oběd rozhodli z důvodu, aby se Dánové konečně dobře najedli. Nám cizincům se jeho přístup líbil. Klasické sendviče jsou tady vynikající. Navíc jsou na ústavní sešlosti zváni i PhD studenti (narozdíl od DTU Chemistry), takže jsme se všichni rádi akce zúčastnili. Je to jedna z mnohých ukázek dánského šetření cestou dražší než je obvykle. Druhá ukázka šetření je přímo odkázaná na jednu z mých prací zde. Jestli jste dobře sledovali moje příspěvky, vedla se dlouhá debata, zda zvolím pro měření levnější variantu spojenou s cestou za oceán nebo dražší v prostorách mateřské DTU s bonusem v ceně, a to s mrtvou krysou v měřicí místnosti, kterou laboranti odmítají zlikvidovat. Dodrželi jsme tedy tamní zvyk: Zvítězila šetřící dražší varianta. Trochu smutné je, že jsme už mohli přes dva měsíce měřit, ale času je dost. Připadám si tu občas jako ve Španělsku, prostě mañana… Na druhou stranu jsem se vrátila do dětských let a hrála jsem si s Legem. Jsme totiž věrní Dánsku, takže jiný materiál pro upevňování vzorků se tu nevede. Otto Wichterle použil stavebnici Merkur pro odlévání kontaktních čoček, Dánové v podobném duchu používají Lego. Na Civil Engineering (což je vlastně stavební fakulta) totiž pro tyto účely ještě nenašli lepší stavební materiál.


pondělí 20. června 2011

Green mail

Dnes jsem si šel vytisknout svůj článek a spolu s ním i jeho korekturu, abych viděl ty rozdíly a nemusel si vypálit oči civěním do monitoru. Na tiskárně jsem ale pod svým stohem papíru našel papíry cizí, takže bylo nutné najít demarkační linii mezi mým a tím ostatním. Při hledání této linie jsem se nevyhl velice letmému přečtení dokumentů ležících pod mými papíry. Byly sice dánsky, ale ten, který odděloval ty mé, obsahoval jen obrázek stromečku a domečku a anglickou větu, která česky znamenala něco jako „Prosím, netiskněte tento email pokud to nutně nepotřebujete“. Bylo to hodně podobné (ale ne úplně stejné) tomuto: http://thinkbeforeprinting.org/.

Všechny moderní společnosti musí být dnes zelené, nebo tak aspoň vypadat. Proto je asi nutné přidávat za emaily stupidní doložku, že tento mail nemáte tisknout, pokud to nepotřebujete. Pokud jste naprostí dementi a nenapadne vás to samo od sebe, láskyplná zelená firma vám to taktně připomene. A zachránit strom je nutné, i kdyby to mělo znamenat vytisknout místo dvou stránek tři.

Šel jsem majitele emailu poprosit, abych si mohl poslední stranu nechat. Svolil a já jsem si ji vylepil na dveře. Asi za hodinu ke mně přišel, že má ještě lepší email. Od té samé společnosti. Tentokrát byla environmentální buzerace dole na první straně plné textu, ale nejspíš tam byl enter nebo tak něco, protože mu to vytisklo i druhou stránku, která byla úplně prázdná, až na malou číslici „2“ dole.

Díky zelená firmo, místo tří papírů jsme vytiskli pět!