Zobrazují se příspěvky se štítkemmalá mořská víla. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmalá mořská víla. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 30. července 2011

Čau Dánsko, čau Dááánsko…

Ve čtvrtek jsme se rozloučili ve škole s našimi kamarády a kolegy, se kterými jsme strávili posledních 10 měsíců. Tedy tak s polovinou z nich, která zrovna neměla dovolenou. Byl i nezbytný „cake“, tedy dánský supersladký koláč (rovnou tři druhy), kterým se oslavuje cokoli od publikace článku po zisk Nobelovy ceny. A také se s ním loučí. Do mé skupiny přichází a odchází spousta zahraničních studentů jako stážistů, nebo jak to vlastně nazvat, takže cake je často. Je to takové multikulti prostředí, ačkoli poslední dobou se to mění spíše na dánsko-čínské prostředí.

Na čtvrteční večer dorazili rodiče Adélky, kteří nám pomohou odvézt tu hromadu věcí, které jsme si sem navezli. Prošli jsme se s nimi k den lille Havfrue, do Rosenborgu a na super večeři do malé restaurace Krebsegaarden, která si drží docela dobré hodnocení. Nezklamala ani nás a ukázalo se, že v Kodani se dá opravdu dobře najíst.

V obležení.

Teď nás čeká balení a v neděli ráno cesta zpět do rodné země. Na blog ještě napíšu, až se vrátíme, ale toto je asi poslední příspěvek z Dánska.

neděle 16. ledna 2011

Nejturističtější atrakce

V neděli jsme se vydali do Kodaně. Jeli jsme autem, protože parkování je v neděli v celé Kodani zadarmo. A upřímně řečeno, i s parkováním za peníze se leckdy vyplatí jet autem než sockou. Zvlášť, pokud člověk nejede sám. Cesta S-Togem na začátek centra Kodaně od nás trvá asi 15 minut a je na ni potřeba 4zónová jízdenka. Ta ve své levnější verzi Klippekort (karta s 10 předplacenými jízdami) vyjde na 22,50 kr za cestu. Tedy 90 kr pro dva tam a zpět. Autem je to 10 km, tedy asi 1,6 L benzínu za obě cesty. Při místních cenách tedy projedeme kolem 20 kr. Toliko k ekonomické stránce místního cestování.

Naším cílem byla botanická zahrada, která ale není tím nejturističtějším cílem v Kodani. Ten jsme navštívili až po ní. Botanická zahrada je tvořená parkem, který je volně přístupný, nicméně v zimě neskýtá mnoho k vidění. Nás zaujala socha vrhače lázeňských oplatek.

Disko Bolos.

Pro veřejnost byl do 16.00 přístupný velký skleník s hlavní výstavou, pod ním dva malé skleníky s výstavou kaktusů (přístupný od 13.00 do 14.00) a orchidejí (od 14.00 do 15.00) a malý skleník s nějakými ohroženými druhy, které ale laikům asi mnoho neřeknou.

Pohled na hlavní skleník z druhého konce parku.

V hlavním skleníku bylo opravdu veliké množství rostlin, zejména tropických. Skleník je rozdělený na 5 částí a v každé je jiné klima, ale všude je teplo. V nejteplejší části jejich teploměry ukazovaly 26 °C a 95% relativní vlhkost.

Bobule. Raději bych je nejedl.

Minicitrusy.

Kytka.

Kytka.

Kytka.

Rozvíjej se poupátko…

… no vida!
 
Tropická pampeliška.

Kytka.

Kytka.

Palma.
 
Mezi rostlinkami nechyběly ani hodně jedovaté kousky.

Jedůvky. Podle nebezpečí měly 1–3 lebky. Tahle byla nejostřejší.

V nejvyšší části skleníku byl ochoz, na který se dalo vylézt po úzkých točitých schodech.

Nahoru na ochoz.
 
Vzhledem k mikroklimatu zde uhlíková ocel moc nevydrží.

Koroze. Ve skleníku všudypřítomná.

Nám se hodně líbila výstava kaktusů a sukulentů. Ty jsou úžasné i když nekvetou. Orchidejí totiž kvetlo jenom pár a ty nekvetoucí prostě tak pěkné nejsou.

Orchidej. Moc jich tam nekvetlo.

Pohled na skleník s kaktusy.

Sukulent.

Kvetoucí sukulent.

Fialová opuncie.

Kaktusy.

Poté, co jsme opustili skleníky, jsme se zastavili v místním obchodě pro novou kytičku (boronia crenulata), která nahradí brambořík, jenž přes Vánoce odešel do věčných semenišť.

Pak už jsme ale vyrazili na Kastellet, tedy citadelu. Cestou jsme potkali švédský kostel, ale rychle jsme dorazili k tomu nejturističtějšímu místu v Kodani…

Švédský kostel v Kodani.

… soše lille havfrue, tedy malé mořské víly. Dav turistů nebyl zas tak obrovský, akorát nějaký Arabák se tam fotil asi padesátkrát, ale nakonec odešel (po drobné domluvě Japonce, který mě poprosil, abych ho vyfotil, a nechtěl mě nechat dlouho čekat). My jsme se vyfotili po jednom, protože jsem neměl chuť někomu dávat do ruky zrcadlovku.

Dvě víly.

Víla a turista.

Den lille havfrue.

Máme to tedy za sebou. Turistickou povinnost, bez které bychom Dánsko nemohli opustit :-) Na zpáteční cestě k autu nás zaujala ještě jedna, spíše francouzská atrakce…

Kachnička.