Zobrazují se příspěvky se štítkemcyklistika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcyklistika. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 30. dubna 2011

Cyklovýlet: Bagsværd Sø

V Dánsku byla nadprůměrně chladná zima. A teď je zase nadprůměrně teplé jaro. Díky bohu! Dnes bylo sice jen 13 °C, ale svítilo sluníčko, takže subjektivně bylo opravdu teplo. Využili jsme proto krásného počasí a vyrazili jsme se projet na kolech. Tentokrát na severozápad, do komuny Gladsaxe k jezeru Bagsværd.

Jezero není ničím zajímavé, ale nechtěli jsme jezdit daleko, takže jsme si cíl výletu vybrali víceméně náhodně. A musím říct, že jsme vybrali dobře! Tímto směrem je to opravdu placka, takže se jelo dobře.

U jezera jsou parky, restaurace, veslařský klub, lavičky a pěkné cesty. Projeli jsme se tedy podél břehů, prošli se parkem a vyfotili pár kýčovitých fotek. Jinak se po celý výlet nic zvláštního nestalo, takže pokud jste čekali nějakou pointu, tak se omlouvám. Není. Možná jindy…

Bagsværd Sø od jihu.

Ruina.

Romanticko-kýčovitý most.

A ještě jeden.

Sluncem bylo zalité vše.

Lodě.

Pauza.

Slunce se takhle odráželo v objektivu.
Kontrolní otázka: Jak jsem vyfotil slunce odrážející se v objektivu,
když byl objektiv nasazený na foťáku?

pátek 22. dubna 2011

Danmarks Akvarium

V Dánsku jsou Zelený čtvrtek a Velký pátek dny pracovního klidu. Tedy on ten pracovní klid mají někteří i v běžné dny, ale v tyto dny ani nemusíte na cigárko a obídek jezdit na pracoviště. Samozřejmě, někteří to tak nemají. Například prodavači na benzínkách, lékaři na pohotovosti, pracovníci v kulturních atrakcích a Adéla. Ano, s Adélkou jsme jeli do školy i ve čtvrtek a v pátek zapnout měření.

Jinak jsme ale tento pátek vyrazili za zábavou a poznáním. A protože dnešní den byl vyloženě letní – slunce svítilo o stošest a teplota se blížila na Dánsko vysokým 20 °C – vyrazili jsme na kolech. Jednak do školy a pak také do blízkého Charlottenlundu, kde stojí Danmarks Akvarium, tedy Dánské akvárium.

Vstupné do Akvária je na naše poměry docela mastné a i v Dánsku patří spíš k těm vyšším. Studenti ani nemají žádnou slevu. Za jednoho se platí 100 DKK, ovšem my jsme vymysleli, že bychom se do Akvária mohli jednou vrátit a zakoupili jsme raději roční lístek za 180 DKK. Pokud moc nekontrolují jména, tak ho možná na konci pobytu vyměním aspoň za čokoládu s nějakým zahraničním studentem.

Uvnitř Akvária je asi 70 akvárií s rybami, parybami, želvami a takovou tou různou vodní havětí. Nemají tam tedy žádné extra buřty, ale rybičky et al. jsou moc pěkné a jak už je v Dánsku zvykem, místní atrakce jsou spíš „příjemné“, než aby se snažily ohromovat. Dva taháky ale Akvárium má: Jedním je čas krmení, kdy do jedné vybrané nádrže (z těch velkých) dává ošetřovatel potravu hladově vypadajícím rybám a druhý ošetřovatel to komentuje pro okoločumící návštěvníky. Dánsky, samozřejmě… No a druhá atrakce je „Touch Pool“, tedy několik mělkých akvárek s potvorami, na které si můžete sáhnout. Tam jsou krabíci, hvězdice, platýsi, krevetky, ježci atd.

U fotek nezapomeňte, že se na ně dá kliknout a zvětší se.

První živočich, kterého jsme v Akváriu potkali, nebyl zrovna z vodní říše.

Ryby jsou rychlé a světla bylo málo, takže většina fotek byla rozmazaná.
Ale někdy je i rozmazaná fotka zajímavá.

Krmení piraní.

Piraně, vpravo pan fotograf i s bleskem.

Krmění piraní přihlížela spousta dětí.

Hvězdice na pohlazení.

Já se zvířat nebojím! (želvy tam nebyly)

Hledej, šmudlo!

V Akváriu byla opět spousta dětí, hlavně u Touch Poolu, ovšem dospělé ryby také evidentně bavily, takže jsme si nepřipadali tak divně. Celkem jsme strávili prohlížením ryb a mořských potvor asi tři hodiny. Cestou domů jsme jeli kolem benzínky, a když jsme viděli to číslo, byli jsme rádi za kola…

Na tohohle aligátora se sáhnout nedalo.

Lovící kajmanka supí.

Rybka.

Tahle ryba se jmenuje klaun, ale stejně jí všichni říkají Nemo.

Modrozlatá rybka.

Adélka obdivuje perutýna.

Elektrický úhoř byl na fotce rozmazaný, takže ho neuvidíte.
Ale voltmetr a jeden z mála anglických nápisů jsem vyfotil ostře.

Chobotnice se před návštěvníky raději schovala.

Rybka se srdíčkem.

Další rybky.

A na cestě zpět samozřejmě: Kachny.

čtvrtek 14. dubna 2011

Petrolhead na kole

Ráno mě čekalo překvapení: Dopis od dánského berňáku, konkrétně od odboru motorových vozidel, kam jsem asi před měsícem poslal novou žádost o povolení řídit auto s cizí značkou. Bohužel mi teď po měsíci nepřišlo povolení, ale zpráva (tentokrát ovšem anglicky!), že se mi do tří měsíců ozvou. To je fajn, když za tři a půl měsíce odjíždíme.

Dnes jsme ovšem nechali auto doma a vyrazili letos poprvé na kole. Počasí tomu přeje, dánská síť cyklostezek také a ceny benzínu ještě víc. Jezdíme opět pomalu, předjíždí nás všichni kromě důchodců a to jen proto, že jsme žádné důchodce nepotkali.

středa 13. dubna 2011

Back to school

Vyměnil jsem řetěz na kole. Šlo to líp, než jsem čekal, takže co nevidět vyrazíme na vlastní pohon. Už se nemůžu dočkat, až snížíme naši uhlíkovou stopu!

Ve škole jsem se dočkal milého uvítání. Naprostá většina lidí si všimla, že jsem byl týden pryč, což je pěkné. Akorát si mohli odpustit ty vtipy o tom, že máme prezidenta zloděje. Věhlas kouzelníka s perem totiž překročil naše státní hranice a video z YouTube je populární i zde v Dánsku.

Můj hlavní úkol je teď sepsání článku o tom, co jsem až doposavad dělal. Zkusil jsem dnes začít, ale nějak to nešlo. Problém mám v úvodu, kde je v několika odstavcích potřeba dokázat implikaci můj výzkum => spasení lidstva. Asi začnu od té vědecké části a uvidím, jestli to půjde líp.

úterý 8. března 2011

Jaro se pomalu vkrádá i do Dánska

Jaro se na nás přišlo podívat. Sluníčko svítí a je moc hezky, ačkoli teploty jsou stále kolem nuly a ráno poctivě škrabeme auto. Za oknem to ovšem vypadá moc pěkně.

Počty cyklistů se začínají zvětšovat a my bychom taky vyjeli, kdybych neměl naprasklý řetěz a můj dvorní kolomechanik Aleksej neodletěl na lyžařskou dovču do Norska. Škoda, benzín tady zdražil na 12,40 kr. za půl litru… ne, dělám si legraci, je to 12,40 za litr, tedy něco přes 40 Kč podle současného středového kurzu a 41,50 podle toho, za který jsme vyměnili my.

Ve škole jde všechno klasicky pomalu, komunikace stojí za starou belu, ale aspoň přivezli tlakovou celu a centrifúgu. To znamená, že možná budu mít mezi tím nekonečným čekáním na vybavení i nějakou práci. Jak už jsem psal, tady to funguje tak, že vybavení je buď žádné nebo jedno. Když se pokazí, čekáte pár týdnů na opravu nebo pár týdnů na nové. Já teď čekám na novou elektrodu a na to, až mi sklář a dílna udělají protielektrodu a držák pracovní elektrody. Nemusíte vědět, co to je, ale věřte mi, že to není složitá práce. Například držák pracovní elektrody je kus Teflonu s vyvrtanou dírou a ohnutým kusem plechu (plech, ve skutečnosti tantalový plát, jsem dodal). Deset minut jsem těm chytrákům v dílně vysvětloval, jak to má být (přestože jsem měl připravený nákres 1 : 1). Nakonec jsem musel udělat model 1 : 5 z papíru a alobalu. Jsem moc zvědavý, kdy tuhle obrovskou akci dokončí a kolik pokusů budou potřebovat…

Tak aspoň že je venku hezky a člověk nemusí myslet pořád na to jedno. Mám na mysli školu!

čtvrtek 7. října 2010

Na kole i v dešti

Jízda na kole je tu značně ztížená počasím. Dneska od rána lilo jako z konve a naše gore-tex oblečení bylo velice užitečné. Zvláště když máme doma kola opřená o dům bez nějakého přístřešku. Takže jsme zjistili, že i v dešti se dá jezdit. Navíc jsou řidiči v autech ohleduplní a pustí cyklistu odbočovat, i když nemá přednost. Problém začíná tehdy, když začne foukat protivítr při jízdě do kopce. Moje náhlá změna rychlosti blížící se nule zaskočila i Kubu, který jel za mnou. Až začnu nechtěně couvat, bude čas změnit způsob dopravy.

středa 6. října 2010

Na kole


Cesta na kole do školy mi trvá 14–15 minut. Měly by to být 4 kilometry (google maps), ale cyklopočítač jsem ještě nenastavil, takže jezdím bez něj. Není to nijak velký výkon, ale všichni víte, jaký já jsem sportovec. Samozřejmě mě skoro všichni předjíždí, ačkoli dneska jsem předjel 3 důchodce (a dalších 100 lidí předjelo mě). Také moje kolo není nejvhodnější na cyklostezku. Je to celkem malé (na mě) horské kolo, které je šířkou pneumatik a jízdními vlastnostmi ekvivalentem Hummeru H1. Jinak mě opravdu těší, že dobrá půlka Dánů používá blikačky na kole i ve dne. Už taky skoro vím, kudy mám jet, takže se držím cyklostezek a troubí na mě čím dál tím méně aut.

pondělí 4. října 2010

Silniční vši

V Dánsku se jezdí na všem, co aspoň trochu jede. Nevadí, že to vyluzuje zvuky. jakoby se to mělo za sekundu rozpadnout. Dodržují se pouze blikačky, jinak technický stav kol je na každém cyklistovi. Helmu tu nosí asi třetina až půlka pumpičkářů. Kolo (a ani auto) zde není prostředkem sociální nadřazenosti, takže svůj sociální statut si drahým kolem nezvýšíte.

Kola se tu občas kradou, přesto je připoutaná řetězem stěží polovina. Ale jak kde.  U domu mají všichni kolo jen tak, ale v centru Kodaně asi bude lepší kolo připoutat.