Zobrazují se příspěvky se štítkemnejen zahraniční oddělení na DTU je parta kreténů. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnejen zahraniční oddělení na DTU je parta kreténů. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. srpna 2011

Dodatek

V sobotu, 6. srpna, mi přišlo povolení řídit v Dánsku motorové vozidlo do 31. července. Děkuji dánskému berňáku za kladné a především rychlé vyřízení mé žádosti. Je vidět, že pro dánský berňák znamená zítra již včera. Dneska. Pozítří.

úterý 15. března 2011

Should we stay or should we go

Dneska přišel týpek vyvážit centrifúgu. Od teď ji můžeme používat. Tedy na 19 %, protože rotor na maximální otáčky je moc drahý, takže ho nekoupí. Dokonce budeme muset společně s technikem přesvědčovat šéfa, aby nám dal peníze na skleněné zkumavky. U centrifúgy byly jen velké, 400mL plastikové lahve. Já a můj kolega potřebujeme spíše 50–100mL skleněné lahvičky. Nicméně centrifúga je moc pěkná, tichá, vůbec se neklepe a dokáže se roztočit i zastavit velice rychle.

Je také dost velká, to prý aby DPS (Danish Power Systems, spin-off DTU, který okupuje půlku laborek) mohly centrifúgu využívat také pro svoje poloprůmyslové syntézy. Bylo opravdu milé, že všichni tři přítomní zaměstnanci DPS se odmítli zúčastnit krátkého školení v bezpečnosti a obsluze. Přitom se školení konalo těsně před obědem a tito zaměstnanci pak na obědě rozhodně nevypadali, že by někam spěchali. Je to dost arogantní, ale není žádná páka, která by je donutila se chovat jinak. Zámek se na centrifúgu dát nedá, takže máme smůlu.

Další veselé zprávy: Dozvěděli jsme se, že v místnostech ve sklepě se nenachází žádné hasicí přístroje, pouze několik kusů je na začátcích chodeb. Ve sklepě jsou ovšem umístěné všechny pece a většina sušáren. Podle místních předpisů se ale sklepní prostory nepovažují za pracovní prostory a tudíž pro ně neplatí bezpečnostní předpisy jako pro laboratoře. Například hasicí přístroj v každé místnosti. Navíc ve sklepě nejsou nouzová světla, takže když vypadne proud, je dost těžké se odtamtud vymotat. Náš technik Claus to zkoušel a prý to je fakt složité. Nicméně je vše podle předpisů.

Také máme problém s tím, že na celé chodbě se nachází jen jedna lékárnička s první pomocí, která obsahuje jeden obvaz, půl krabičky malých náplastí, nůžky, pinzetu, lepicí pásku, resuscitační roušku a prázdný obal od latexových rukavic. Něco to je, ale žádný zázrak to není. Chybí jakákoli desinfekce a jeden malý obvaz je dost málo. Živočišné uhlí je už v oblasti sci-fi. Kdyby se například zranilo více lidí najednou, jsme v tahu. Tato sada první pomoci ovšem prošla kontrolou a je opět údajně podle předpisů. Myslím, že zde byrokracie slaví naprosté a drtivé vítězství nad zdravým rozumem.

A to nemluvíme o nějakých hypotetických hrozbách. Debatu o bezpečnosti vlastně vyprovokovalo to, že pár týdnů  zpět se nějaký student v laborce ošklivě pořezal a ti, kdo se mu snažili pomoct, nemohli najít žádný obvazový materiál. Malá náplast na to nestačila. Technik nám vyprávěl i o nějakých požárech, u kterých museli zasahovat hasiči, takže nějaká nehoda se čas od času stane. V laboratořích jsou mimochodem požáry vylepšené přítomností tlakových lahví, takže je potřeba buď intenzivně chladit nebo intenzivně utíkat.

Přesto, že ve škole je v mnoha věcech šílený bordel, dojem z Dánska je celkem pozitivní. Je to pěkná země s krásnými parky a fajn místy, kam se dá jít na výlet. VŠCHT nám nabídla, že nám zaplatí další 4 měsíce pobytu, a my jsme na to kývli. Takže v Dánsku zůstáváme do konce července.

úterý 8. března 2011

Jaro se pomalu vkrádá i do Dánska

Jaro se na nás přišlo podívat. Sluníčko svítí a je moc hezky, ačkoli teploty jsou stále kolem nuly a ráno poctivě škrabeme auto. Za oknem to ovšem vypadá moc pěkně.

Počty cyklistů se začínají zvětšovat a my bychom taky vyjeli, kdybych neměl naprasklý řetěz a můj dvorní kolomechanik Aleksej neodletěl na lyžařskou dovču do Norska. Škoda, benzín tady zdražil na 12,40 kr. za půl litru… ne, dělám si legraci, je to 12,40 za litr, tedy něco přes 40 Kč podle současného středového kurzu a 41,50 podle toho, za který jsme vyměnili my.

Ve škole jde všechno klasicky pomalu, komunikace stojí za starou belu, ale aspoň přivezli tlakovou celu a centrifúgu. To znamená, že možná budu mít mezi tím nekonečným čekáním na vybavení i nějakou práci. Jak už jsem psal, tady to funguje tak, že vybavení je buď žádné nebo jedno. Když se pokazí, čekáte pár týdnů na opravu nebo pár týdnů na nové. Já teď čekám na novou elektrodu a na to, až mi sklář a dílna udělají protielektrodu a držák pracovní elektrody. Nemusíte vědět, co to je, ale věřte mi, že to není složitá práce. Například držák pracovní elektrody je kus Teflonu s vyvrtanou dírou a ohnutým kusem plechu (plech, ve skutečnosti tantalový plát, jsem dodal). Deset minut jsem těm chytrákům v dílně vysvětloval, jak to má být (přestože jsem měl připravený nákres 1 : 1). Nakonec jsem musel udělat model 1 : 5 z papíru a alobalu. Jsem moc zvědavý, kdy tuhle obrovskou akci dokončí a kolik pokusů budou potřebovat…

Tak aspoň že je venku hezky a člověk nemusí myslet pořád na to jedno. Mám na mysli školu!

pátek 21. ledna 2011

ICP-MS, pokračování

Další pokračování analytického příběhu mě čekalo dnes. Šel jsem si pro vysvětlení, proč výsledky stojí za…

V případě křemíku je to kvůli interferencím od dusíku. Prý prostě nemám nárok na nějaké přesné měření. K ostatním dvoum prvkům (Sn, W) mi pán řekl, že to nejsou optimální prvky pro měření na ICP-MS. Ukázal mi tabulku, kde je ale wolfram zobrazený jako vhodný prvek. Když jsem na to poukázal, tak pán kontroval, že taky dopadl nejlíp. No to asi jo, ale je to jako přežít záplavovou vlnu v Hřensku. Jste živí, ale víte, že jste stejně v háji. A stejně tak je i moje měření wolframu tím jednookým králem mezi slepými. Ukázal jsem pánovi své kalibrační křivky a ptal jsem se, proč jsou tak špatné, že si nejsem vědom, že bych byl takový blbec a nemehlo při přípravě. Říkal, že to mám úplně normální a že se s tím nedá nic dělat. „Tak to prostě je.“

Já si to nemyslím. Našel jsem si na netu, jaké jsou vhodné matrice pro měření těchto prvků na ICP-MS a hádejte co… pro žádný z těch, které nás zajímají, se kyselina dusičná nehodí. Mají být v sírové nebo chlorovodíkové komplexované jako fluoridové komplexy, tedy s přídavkem kyseliny fluorovodíkové. I tím jsem argumentoval. Pán odpověděl, že to je pravda a že by tedy bylo lepší tam ten fluorovodík přidat. Ale že on ho nemá rád a proto ho tam nedává.

Taky mi řekl, že mám moc nízké koncentrace. Fajn. Ale byl to on, kdo mi řekl, jaké koncentrace mám používat (maximálně 0,5 ppm, jinak je to mimo horní rozsah detektoru) a taky mi řekl, jakou mám použít matrici, přestože věděl, které prvky budu potřebovat na analýzu. Já nejsem analytický chemik. Vzhledem k těmto analýzám jsem jenom běžný uživatel. Proto se ptám kompetentnějších. Nebo jsem si aspoň myslel, že to dělám. Bohužel jsem tímto ztratil 2–3 týdny času a DTU ztratila několik tisíc DKK jenom za materiál. To je ale pánovi z analytiky zřejmě u prdele. Už chápu, co znamenají ty iniciály „E. T.“ v jeho jméně.

Blbé je také to, že plánované analýzy korozních produktů asi na tomhle přístoji změřit nepůjdou. Papírově to není problém, ale prakticky nemáme šanci. Když si vzpomenu, na jaké úrovni se měří na Puncovním úřadě, tak tenhle dánský patlal by se měl jít zahrabat.

Dále se stále řeší autokláv. Dnes se Ruska s hlavním šéfem hrozně pohádali. Šéf nechce uvolnit peníze, dokud nebudou vyřešené všechny technologické záležitosti, například jak vyvést kabely z přetlaku do normální atmosféry. Já to chápu, má pravdu, jenže přístup Rusky je takový: „koupíme to a problémy budeme řešit až pak, vono se to nějak udělá“. Pravdu má pochopitelně profesor, ačkoli jeho nápad, že nám tlakovou nádobu udělají technici a sklo použijeme obyčejné, že „určitě vydrží“, se mi taky nelíbil. Tenhle komerční autokláv má třeba ochrannou síť, kdyby speciální tlustostěnná nádoba praskla. Tu profesor navrhl udělat z drátěnky, kterou se drží slepice v kurníku. Beze srandy!

Každopádně byly ty hádky zbytečné, protože obchodní zástupce Büchi nám poslal i kontakt na společnost, která vyrábí průmyslové tlakové vývody pro kabely. Jenže když jsem tohle říkal Rusce, tak že prý to nepotřebujeme a že nám to technici v pohodě udělají. Taky mi ten obchodní zástupce sdělil, že DTU v Roskilde od nich tento autokláv má. My ještě víme, že ho mají i Norové na NTNU. A obě tato pracoviště také dělají elektrochemii, takže jsem navrhoval se jich zeptat (přeci jen je lepší když jim píše/volá někdo, kdo se s nimi zná, než půlroční návštěva). To Ruska také zamítla jako nadbytečnou věc. No a za debila je hádejte kdo…

Aspoň se nenudím, ale někdy mi to připadá jako u blbých na dvorku. Příští týden si raději uvařím katalyzátor, ať už je nosič stabilní nebo ne…