neděle 30. ledna 2011

Nedělní výlet

Tentokrát tady nebude žádný příspěvek o našem víkendovém výletu. V sobotu jsme akorát odpočívali a procházeli si obchoďák v Lyngby, jestli by se nenašly nějaké zajímavé kalhoty. Nenašly. Takže jsme si akorát koupili třetí samozavlažovací květináč na bylinky a malou pánvičku s velkou slevou.

Zato v neděli jsme se chystali někam vyrazit. Jenže jsme v sobotu v obchoďáku potkali Gábinu, co nám tady omrkla byt než jsme přijeli do Dánska, a domluvili jsme se na návštěvě. Takže v neděli jsme byli u Gábiny spolu s jejím přítelem a dalšími šesti lidmi, z nichž část studuje na stejném ústavu, jako teď Adélka. Pojedli jsme, popili (v Dánsku můžu do 0,5 promile legálně řídit) a po čtyřech hodinkách jsme se v klidu roztrousili domů. Ale nebojte, já vám tady zase někdy napíšu elaborát :-)

pátek 28. ledna 2011

Bezpečnost především

Na světě je spousta bezpečnostních pomůcek, které si sice koupíte, ale doufáte, že je nikdy nebudete muset použít. Například airbagy, bleskosvod, záchranný člun nebo hasicí přístroj. A právě poslední jmenovaný předmět jsem dneska použil. Ovšem rovnou zklamu všechny, kteří si mysleli, že jsem podpálil školu. Nikoli, jen jsme měli takovou malou demonstraci, co dokáže sněhový hasicí přístroj. Po snídani se většina studentů a menšina starších shromáždila na plácku před budovou, kde technik/laborant Claus přichystal ocelový barel, seříznutý do půlmetrové výšky, lahev s heptanem (ten se prý dobře hasí), sirky a tři výukové sněhové hasicí přístroje, každý s 5 kilogramy CO2. Jak vidíte, tato demonstrace bohužel nebyla uhlíkově-neutrální. Kromě 15 kg CO2 z hasičáků jsme ke globálnímu oteplování přispěli i spálením přibližně litru heptanu (což odpovídá asi 2 kg CO2). Naše uhlíková stopa pod barelem byla na venkovní dlažbě vidět ještě odpoledne.

Po krátkém proslovu Clause si každý vyzkoušel uhasit požár. Někteří to zvládli jako opravdoví hasiči, někteří jen odvrátili zrak a vyplácali půlku přístroje máváním nad plameny. Já jsem požár uhasil snad tak, jak se to má dělat. Namířit na základnu plamene, sklonit tělo, aby plameny nešlehaly do obličeje, a plně stisknout páku hasičáku.

Bylo zajímavé konečně přestat vykládat o požární bezpečnosti a také si to jednou zkusit. Třeba zjistit, jaký je váhový rozdíl mezi plným a prázdným přístrojem, jak se mění zvuk, když začne docházet hasivo, a na jak dlouho těch 5 kg CO2 vydrží.

Dále jsem definitivně rozhodl, že si budu hrát s kyselinou fluorovodíkovou. Na tom samozřejmě není vůbec nic vtipného! Ale někteří informovaní se možná pousmějí. A protože bezpečnost je u mě na prvním místě, napadlo mě, že bychom si mohli pořídit tubu glukonátu vápenatého, který se používá na poleptání fluorovodíkem. Jeden nikdy neví, a i když koncentrace, kterou se chystám používat, bude stěží jedovatá, pořád by mohla způsobit nepříjemnou bolest. Pro nechemiky: Kyselina fluorovodíková je za prvé vysoce toxická, za druhé způsobuje velice nepříjemné poleptání, kdy pronikne doslova až na kost a tam se vyloučí ve formě krystalů fluoridu vápenatého. I když vás nezabije, tak vás rozhodně neposílí. Prý to fakt dost bolí. Naštěstí to platí pro neléčená poleptání, v případě správné první pomoci a lékařské péče se tato poleptání léčí celkem dobře a bez trvalých následků.

Našel jsem si tedy na webu britského dodavatele onu první pomoc. Ta spočívá v aplikaci gelu s glukonátem vápenatým, jehož jedna tuba stojí asi 15 liber. Úkol najít dánského dodavatele, případně to objednat od toho britského, jsem dal technikovi/laborantovi Steenovi. Ten úkol delegoval na Larse, což je podle mě IT technik, ale budiž. Dneska mi řekl, že ten gel mít nemůžu. V Dánsku je klasifikovaný jako léčivá látka a tudíž ho organizace mohou objednávat jen s příslušnou lékárenskou licencí. Tu DTU samozřejmě nemá. Nemůže si ho legálně objednat ani fyzická osoba (nabídl jsem se, že to objednám na sebe), protože gel je v Dánsku na předpis. Glukonát vápenatý, tato látka používaná v potravinářství jako E 578, ve formě 2,5% gelu. Sen všech feťáků! Všude jinde si ho samozřejmě můžete koupit kolik chcete, používá se totiž výhradně pro léčbu poleptání fluorovodíkem. V Dánsku si tento typ první pomoci do laboratoře nemůžete legálně pořídit, aniž byste byl lékař, lékárník nebo nemocnice. Děkujeme Dánskému parlamentu/vládě za debilní zákony/prováděcí předpisy!

A tím se dostávám k dalšímu tématu: Dánská daňová správa, SKAT. Dnes mi od nich přišel dopis. V listopadu jsem anglicky vyplnil žádost o povolení řídit v Dánsku auto s cizí (českou) poznávací značkou, přidal jsem anglické dokumenty o tom, že jsem student z ČR, který tady bude půl roku na DTU, a ještě jsem přidal českou kopii malého techničáku. A již dnes, necelé tři měsíce po odeslání žádosti, mi přišlo povolení celé psané v dánštině. Vidíte? SKAT mi nechal skoro tři měsíce, abych se stihl naučit dánsky!

Ale nejhorší dnešní zážitek byl, že po škole jsme jeli do Lyngby Storcentra, kde si Adélka dvě hodiny vybírala boty :-) Ne, to přeháním, bylo to maximálně hodinu a půl a nebylo to zas tak strašné. I já jsem si asi tři páry zkusil, když už jsem tam tak seděl, a musím říct, že Dánové sice neumí udělat rozumné zákony, ale pohodlné boty jim jdou.

čtvrtek 27. ledna 2011

SuperBest SuperSweet

Do Dánska se vrátily mrazy. Dneska ráno bylo -8 °C a auto vůbec nešlo oškrábat. To mimochodem připomíná šestiválec. Bohužel ne výkonem, ale spotřebou, kterou máme pěkných 9,5 L na 100 km.

Dále jsme pochopili, proč Dánové běhají a jezdí na kole. Koupili jsme si v pekárně supermarketu SuperBest dánské sladké pečivo. Já marcipánovou kouli Kaj kage ve tvaru hlavy ne nepodobné našemu Mufovi. I tato koule je založená na postavičce z populárního dánského programu pro děti – Kaj og Andrea.

Adélka si dala tradiční dánský (resp. severský) masopustní koláč fastelavnsbolle. Na těchto pekárenských výrobcích je zajímavé, že kus sice váží kolem 200 gramů, ale přitom je v něm asi půl kila cukru. Pak je jasné, že pro udržení štíhlé postavy prostě Dánové musí sednout na kolo nebo obout běžecké boty a dát si kolečko kolem Kodaně.

úterý 25. ledna 2011

S křížkem po funuse

Je rozhodnuto. Koupíme si autokláv. Má to jenom jednu drobnou vadu: Dodací lhůta je dva měsíce, takže je dost možné, že už ho neuvidím. Ale jsem rád, že se to podařilo prosadit a ústav si bude moct dovolit testovat katalyzátory na úrovni. Na centrifúgu pořád čekám a netuším, jestli vůbec bude.

Protože nemáme žádnou dobrou metodu na testování stability nosičů a je dost možné, že ji mít ani nebudeme, začali jsme raději vařit katalyzátory, abychom se neukousali nudou. A hned první syntéza se vydařila. Můj poskok měl výtěžek 103,2 %, já rovných 103 %. Ano, líbí se nám to. Dokonce nás bude moci katolická církev i blahořečit, protože se nám podařil prokazatelný zázrak. Ale asi stejně budeme muset zjistit, kde se stala chyba…

neděle 23. ledna 2011

Christiansborg

Nedělní výlet jsme podnikli opět do Kodaně, protože v neděli se i v centru parkuje zadarmo. Tentokrát byl naším cílem královský palác Christiansborg, který dnes slouží jako sídlo parlamentu i úřadu vlády.

Frederiksholms Kanal oddělující ostrov s Christiansborgem.

Christiansborg s Christianem IX. na koni.

Palác Christiansborg je už třetím Christiansborgem v pořadí. První i druhý lehl popelem. Třetí má, zdá se, protipožární bezpečnost lepší. Pod palácem se nacházejí zachovalé ruiny hradu biskupa Absalona z 12. století a ruiny Kodaňského hradu. Právě ruiny jsme navštívili jako první. Je to podzemní výstava s kusy zdiva, doplněná o různé postavičky, jako jsou kněží, rolníci nebo rytíři. Výstava je opět dělaná tak, aby se ani děti nenudily, takže je spojená s hledáním klíčů, které můžete zahlédnout i na fotce.

Rolník uprostřed ruin dvou středověkých hradů.

Potrubí. Vlevo je možné vidět klíč, který byl součástí dětské hry.

Naší další zastávkou byly královské sály, což je několik velice honosně upravených místností s nepřeberným množstvím tapisérií. Viděli jsme i královský trůn a balkónek, ze kterého se oznamuje populární „král je mrtev, ať žije král“. Ačkoli naposledy to bylo „… ať žije královna“. Uvnitř královských sálů se nesmí fotit, takže nic neuvidíte.

Fotit se naopak smí v královských stájích, které jsou jak skutečnými stájemi, tak i muzeem kočárů, historických oděvů a různých postrojů na koně. Královské šestispřeží, které bylo následně rozšířené na osmispřeží, dodal Národní hřebčín Kladruby nad Labem, takže jsme si s koníčky mohli popovídat „po našem“.

Sbírka koňských postrojů.

Kolo od kočáru.

Jeden z mnoha kočárů. Igelity byly na všech.

Královské koně.

Venku toho moc nebylo, část prostranství před palácem se rekonstruuje, takže nás zaujaly jenom strážní budky, které byly úplně bez strážných. Ovšem kdo ví, jestli to byly strážní budky, protože vyřezaný symbol na jejich boku se v našich krajích používá pro úplně jiné budky.

Strážní budka.

Detail vyřezaného symbolu.

Prostranství u paláce. Vlevo stáje.

Naší poslední zastávkou bylo Dánské židovské muzeum, které také sídlí v komplexu Christiansborg. Hned vedle královské knihovny. Ani v židovském muzeu se nesmělo fotit, takže vám jen můžeme popsat, že se jedná o moderní instalaci s různými trojúhelníkovitými skly, různě kloněnou podlahou a vůbec takovými kubistickými fičůrami. Muzeum navrhl Daniel Libeskind, americký architekt polsko-židovského původu. Půdorys muzea tvoří písmena seskládaná do slova „micva“, což v hebrejštině znamená „dobrý čin“. Mezi vystavenými předměty jsou nejrůznější náboženské i každodenní pomůcky sebrané v průběhu několika posledních století. A je na nich vidět, že Židi patřili i v Dánsku mezi ty bohatší. Druhá světová válka pro ně neznamenala takovou pohromu jako pro Židy z ostatních zemí. Asi 7000 jich stačilo uprchnout do Švédska v roce 1943, kdy v Dánsku padla vláda, která i přes německou okupaci dovedla zajistit Židům prakticky stejné podmínky jako zbytku populace. Necelá pětistovka byla transportována do Terezína, kde jich většina přežila až do konce války.

Královská knihovna vedle židovského muzea.

My jsme se po židovském muzeu vydali zpět domů. Chtěli jsme sice ještě do muzea zbraní, ale v Dánsku nemají zbraně rádi. Veškeré zbraně, které používají munici, která se dá dnes koupit, muselo muzeum odstranit. Já mám pocit, že dneska se dá koupit i munice používaná v 19. století a do muzea zbraní beze zbraní se nám jít nechtělo. Mám pocit, že se Dánové snaží vytvořit sociálně-totalitně-sluníčkový stát jako byl ve filmu Demolition Man a neradi by opakovali chybu, kterou tam Wesley Snipes jako Simon Phoenix tak chytře využil.

sobota 22. ledna 2011

Lyngby Kirke

V sobotu máme padla. Dlouho jsme spali a rozhodli jsme se být trochu jako židi a odpočívat. K tomu jsme ještě vyrazili do synagogy. Tedy synagogu jsme nemohli najít, takže jsme využili protestantskou Lyngby Kirke, koneckonců bůh je maximálně jeden. Lyngby Kirke je nejstarší budova komuny Lyngby-Taarbæk. Pochází z 12. století, ale v 15. století byla přestavěná v gotickém slohu v němž stojí dodnes.

Jedna z mnoha cestiček ke kostelu.

Lyngby Kirke.

Její okolí vypadá velice pěkně a upraveně. Je to vlastně hřbitovní kopeček, na kterém ční samotný kostel. Z vrchu je slušný výhled do okolí.

Pohled zezdola za šera.

Po Lyngby Kirke jsme zamířili do chrámu konzumu, obchoďáku Magasin, pro další samozavlažovací květináč na petržel. Je super, že i tady se dají sehnat bylinky v květináči a můžeme tak vařit z čerstvého. Jinak se tady po večerech kromě hospod nikam moc jít nedá. Muzea i obchody zavírají ve čtyři, maximálně v pět. Když se probudíte v jednu, stíhá se to špatně…

pátek 21. ledna 2011

Od 18 k 2

Dneska jsem upravila program v Javě, o kterém se mi spolupracující Američan Brad zmínil, a mých 18 hodin potřebných na analýzy jednoho dne měření se tím mnohonásobně zkrátily. Aby nedošlo k mýlce, že umím programovat, dodávám: Mé změny se týkaly jen a pouze číselných hodnot. Sice mi Brad říkal, že se na to podívá sám, ale čekat dva dny mi už přišlo dostatečně dlouho. Nutné změny v programu se provádí na základě získaného výsledku z analýzy, takže se jedná o prostou rutinní práci: Zadat čísla a kouknout na výsledek. Nakonec se mi podařilo získat potřebné hodnoty. A teď to nejdůležitější: Nyní mi analýza jednoho měření (2220 snímků za 2 hodiny) trvá 10 minut tj. 12×10 je 120 minut na jeden den! Což je dobře, protože měření běží od středy a analyzování jsem se ještě nedotkla...