pátek 22. dubna 2011

Danmarks Akvarium

V Dánsku jsou Zelený čtvrtek a Velký pátek dny pracovního klidu. Tedy on ten pracovní klid mají někteří i v běžné dny, ale v tyto dny ani nemusíte na cigárko a obídek jezdit na pracoviště. Samozřejmě, někteří to tak nemají. Například prodavači na benzínkách, lékaři na pohotovosti, pracovníci v kulturních atrakcích a Adéla. Ano, s Adélkou jsme jeli do školy i ve čtvrtek a v pátek zapnout měření.

Jinak jsme ale tento pátek vyrazili za zábavou a poznáním. A protože dnešní den byl vyloženě letní – slunce svítilo o stošest a teplota se blížila na Dánsko vysokým 20 °C – vyrazili jsme na kolech. Jednak do školy a pak také do blízkého Charlottenlundu, kde stojí Danmarks Akvarium, tedy Dánské akvárium.

Vstupné do Akvária je na naše poměry docela mastné a i v Dánsku patří spíš k těm vyšším. Studenti ani nemají žádnou slevu. Za jednoho se platí 100 DKK, ovšem my jsme vymysleli, že bychom se do Akvária mohli jednou vrátit a zakoupili jsme raději roční lístek za 180 DKK. Pokud moc nekontrolují jména, tak ho možná na konci pobytu vyměním aspoň za čokoládu s nějakým zahraničním studentem.

Uvnitř Akvária je asi 70 akvárií s rybami, parybami, želvami a takovou tou různou vodní havětí. Nemají tam tedy žádné extra buřty, ale rybičky et al. jsou moc pěkné a jak už je v Dánsku zvykem, místní atrakce jsou spíš „příjemné“, než aby se snažily ohromovat. Dva taháky ale Akvárium má: Jedním je čas krmení, kdy do jedné vybrané nádrže (z těch velkých) dává ošetřovatel potravu hladově vypadajícím rybám a druhý ošetřovatel to komentuje pro okoločumící návštěvníky. Dánsky, samozřejmě… No a druhá atrakce je „Touch Pool“, tedy několik mělkých akvárek s potvorami, na které si můžete sáhnout. Tam jsou krabíci, hvězdice, platýsi, krevetky, ježci atd.

U fotek nezapomeňte, že se na ně dá kliknout a zvětší se.

První živočich, kterého jsme v Akváriu potkali, nebyl zrovna z vodní říše.

Ryby jsou rychlé a světla bylo málo, takže většina fotek byla rozmazaná.
Ale někdy je i rozmazaná fotka zajímavá.

Krmení piraní.

Piraně, vpravo pan fotograf i s bleskem.

Krmění piraní přihlížela spousta dětí.

Hvězdice na pohlazení.

Já se zvířat nebojím! (želvy tam nebyly)

Hledej, šmudlo!

V Akváriu byla opět spousta dětí, hlavně u Touch Poolu, ovšem dospělé ryby také evidentně bavily, takže jsme si nepřipadali tak divně. Celkem jsme strávili prohlížením ryb a mořských potvor asi tři hodiny. Cestou domů jsme jeli kolem benzínky, a když jsme viděli to číslo, byli jsme rádi za kola…

Na tohohle aligátora se sáhnout nedalo.

Lovící kajmanka supí.

Rybka.

Tahle ryba se jmenuje klaun, ale stejně jí všichni říkají Nemo.

Modrozlatá rybka.

Adélka obdivuje perutýna.

Elektrický úhoř byl na fotce rozmazaný, takže ho neuvidíte.
Ale voltmetr a jeden z mála anglických nápisů jsem vyfotil ostře.

Chobotnice se před návštěvníky raději schovala.

Rybka se srdíčkem.

Další rybky.

A na cestě zpět samozřejmě: Kachny.

středa 20. dubna 2011

SKAT

Včera nás před dveřmi čekaly dva dopisy od SKATu. Ani v jednom z nich nebylo námi čekané prodloužení k povolení řízení vozidla s cizí poznávací značkou. Jeden byl adresován na mé oficiální jméno Peteroá (tím vím, že na mě přišli podle CPR čísla a ne podle residence permit) a poté na jméno Abdul něco Jarew (takhle opravdu Kubu nepřejmenovali, jedná se o jednoho z nájemníků, který tady bydlel před třemi roky). Trochu nás to zarazilo, protože já jsem se SKATem nekomunikovala a ani jsem s tím nechtěla začínat. Nelenili jsme a obálku otevřeli. Celý dopis byl samozřejmě napsaný dánsky, ale dole se sčítaly nuly a i jako konečný výsledek jim nula vyšla. Pro jistotu jsme se šli zeptat domácích, co tím SKAT měl na mysli. Dozvěděli jsme se, že mně SKAT pouze informuje, že nedlužím Dánsku žádné peníze na daních. Prý je to informační roční výpis. Takže je to fajn, jsem čestný občan Gentofte kommune bez dluhů! Tento dopis budu opatrovat jako oko v hlavě, abych se v pozdějším čase na něj mohla případně odkázat a dosvědčit, že jim nic nedám.

neděle 17. dubna 2011

Bakken

V Kodani se nalézá zábavní park Tivoli, který je zde nejznámnější, ale je to až trochu moc turistické místo. My jsme místo toho vyrazili do úplně nejstaršího fungujícího zábavního parku na světě, který leží pouhé 4 kilometry od nás, do parku Dyrehavsbakken – zkráceně Bakken. Pro MK: Jeli jsme na kole!

Do Bakkenu ročně přijde 2,5–2,7 milionu návštěvníků, což je stejné číslo jako počet zahraničních turistů, kteří každoročně navštíví celý Kypr. A to je Bakken otevřený jen 5 měsíců v roce! Přesto zůstává toto místo velmi blízko přírodě a tak nějak „v pohodě“. Těžko to lze popsat, ale ten pocit je více oddechový než nějaký superkomerční. I když je to vše čistý byznys. Bakken se nalézá na okraji obory Dyrehaven, i proto je možné spojit návštěvu Bakkenu s pěknou procházkou po okolí.

Podle Adélky to vypadá jako Matějská. Ano, těch rozdílů zas není tak mnoho, ale přesto nějaké jsou: Předně, oproti různým poutím, se zde prodává jen minimum plastikových krámů, které snad už ani Rákosky neprodávají. Dále, kromě všudypřítomných fast-foodů s hamburgery a párky v rohlíku, je zde i dost slušných restaurací s mnohachodovými menu, humry a argentinskými steaky. Chybí české langoše, ale myslím, že by sem zapadly. Nechybí naopak cukrová vata a jiné cukrové koncentráty jako jsou různá lízátka a pendreky.

Ulice v Bakkenu.

Bakken si nejvíc užijete, pokud je vám kolem 6 let. Většina atrakcí je dělaná pro opravdu malé děti: Nejrůznější vláčky, kolotoče a houpačky nadchnou zejména předškoláky. Pro rodiče jsou nejspíš určené bary, restaurace, herny a třeba kabaret. No a pro nás, studenty, byly nejatraktivnější asi tři horské dráhy. To je také vše, co jsme zkusili. Chtěli jsme i na autíčka, ale prakticky v každém sedělo nějaké pětileté škvrně a my jsme neměli to srdce s nimi hrát demoliční derby.

Pro malé děti je Bakken ráj.

Tady jsme nebyli. Prý by to žaludek Adélky nevydržel.

Ceny v Bakkenu jsou pro Dány zřejmě normální, pro nás jsou dost ostré. V restauracích jsou podobná čísla jako v Česku, tedy je vše asi 3× dražší. Vstup je jinak zdarma, platí se až na atrakcích. Buď za hotové nebo za kupóny nebo si můžete koupit permanentku. Celoroční permanentka vyjde na poměrně výhodných 900 DKK (pokud chodíte do Bakkenu s dětmi co týden), jednodenní stojí 239 DKK a můžete na každou atrakci maximálně 10×, což myslím bohatě stačí. Jinak jsou jednotlivé atrakce různě drahé, od 15 do 40 DKK za jízdu. My, jako správní Češi, jsme si koupili kupónovou knížku. Ta tedy nestála 1000 Kč, ani nám za ni Viktor Kožený neslíbil desetinásobek, ale za 190 DKK obsahovala 42 kupónů v hodnotě 225 DKK. Kupóny fungují jako peníze, jeden je pět kroner.

V popředí vodní bitva, v pozadí šílená horská dráha Tornado.
Opět jsme nešli kvůli uchování obsahu našich žaludků.

Detail tornáda s nějakými odvážlivci. Ano, je to ostrá jízda a ještě se to točí dokola.

Nejdřív jsme šli na hlavní atrakci Bakkenu, dřevěnou horskou dráhu, která je v provozu od roku 1932. Zajímavé je, že ač je všude spousta lidí, fronty jsou velmi krátké. My jsme čekali nejdýl asi 3 minuty. Je to nejspíš tím, že jízdy nejsou dlouhé. Asi se počítá, že máte permanentku a jedete třeba třikrát za sebou. Dřevěná horská dráha byl docela silný zážitek, je stavěná tak, že hodně padáte, tedy pocítíte tu lehkost, kdy vám v žaludku začne levitovat oběd. Musím říct, že jedna krátká jízda mi docela stačila, ale kdybychom šli do Bakkenu na celý den, asi bych jel víckrát. Dále jsme šli na důlní vláček Ulven, což je moderní ocelová horská dráha, která zase sází na náklon a ostředivou sílu. Na Ulvenu vás to hodně přimáčkne do sedaček. Jízda je ale ještě kratší než na té dřevěné, takže většina lidí jede víckrát. No a poslední atrakci jsme si zkusili vodní horskou dráhu v jakési loďce. Předtím jsme oblékli Gore-texové kalhoty, protože jsme viděli, jak to cáká. Já jsem ale zamachroval a nenasadil jsem si kapuci. No, byl jsem pěkně zlitý, a to ve 12 °C. Naštěstí převážně v obličeji, takže jsem oschnul docela rychle.

Stará dřevěná horská dráha – hlavní atrakce Bakkenu.

A ještě jeden pohled na Rutschebanen (doslova „horskou dráhu“).

Bakken je místo, kam se vyplatí na procházku i na celý den, ale to hlavně pokud máte malé děti. Jinak je to zase jedno z míst, které Dánům závidím. Ještě si dovolím poslední, politicky nekorektní vložku: V Bakkenu (ale i jinde) to už vypadá spíše jako v al-Bakkenu. Koncentrace muslimů je velmi vysoká a dost se jich baví o jakémsi společném kamarádovi, který se jmenuje nějak jako Alláh Akbar. Netvrdím, že mi to vadí, ale radost z toho nemám.

Dům hrůzy.

Není to jen v Čechách…

čtvrtek 14. dubna 2011

Petrolhead na kole

Ráno mě čekalo překvapení: Dopis od dánského berňáku, konkrétně od odboru motorových vozidel, kam jsem asi před měsícem poslal novou žádost o povolení řídit auto s cizí značkou. Bohužel mi teď po měsíci nepřišlo povolení, ale zpráva (tentokrát ovšem anglicky!), že se mi do tří měsíců ozvou. To je fajn, když za tři a půl měsíce odjíždíme.

Dnes jsme ovšem nechali auto doma a vyrazili letos poprvé na kole. Počasí tomu přeje, dánská síť cyklostezek také a ceny benzínu ještě víc. Jezdíme opět pomalu, předjíždí nás všichni kromě důchodců a to jen proto, že jsme žádné důchodce nepotkali.

středa 13. dubna 2011

Back to school

Vyměnil jsem řetěz na kole. Šlo to líp, než jsem čekal, takže co nevidět vyrazíme na vlastní pohon. Už se nemůžu dočkat, až snížíme naši uhlíkovou stopu!

Ve škole jsem se dočkal milého uvítání. Naprostá většina lidí si všimla, že jsem byl týden pryč, což je pěkné. Akorát si mohli odpustit ty vtipy o tom, že máme prezidenta zloděje. Věhlas kouzelníka s perem totiž překročil naše státní hranice a video z YouTube je populární i zde v Dánsku.

Můj hlavní úkol je teď sepsání článku o tom, co jsem až doposavad dělal. Zkusil jsem dnes začít, ale nějak to nešlo. Problém mám v úvodu, kde je v několika odstavcích potřeba dokázat implikaci můj výzkum => spasení lidstva. Asi začnu od té vědecké části a uvidím, jestli to půjde líp.

pondělí 11. dubna 2011

Do třetice všeho dobrého

Třetí – a doufejme i poslední – cesta do Dánska proběhla zdárně. Pozorovali jsme stejnou změnu, jako při cestě zpět. Obsluha benzínek se od českých kyselých ksichtů mění na přátelské německy mluvící ksichty až po přátelské, a k tomu anglicky hovořící ksichty dánské.

Trajekt byl tentokrát doslova narvaný, auta parkovala ve čtyřech řadách, kamióny ve třech, a bylo to doslova „o zrcátka“. Do cíle jsme dorazili něco před devátou hodinou večerní, když bylo ještě trochu světla. „Doma“ nic nezměněno, jen nám bazalku a petržel napadly molice. Raději jsme je vyhodili. Prý na tenhle hmyz funguje sarin. Bohužel funguje i na lidi, takže si raději koupíme bazalku i petrželkou novou.

Do školy půjdeme ve středu, potřebujeme si trochu odpočinout. No a taky ta motivace už není tak silná.

neděle 3. dubna 2011

Na skok domů

V sobotu jsme se vrátili zpět do ČR. Cesta byla dobrá, zejména nás potěšila vzrůstající teplota, která se od dánských osmi plynule měnila na letních dvaadvacet. Příští víkend se opět vydáme do Dánska, tentokrát už naposledy. Na čtyři měsíce, do konce července. Alespoň takový je plán. Po návratu do Dánska zase napíšeme!