Zpět

Jsme doma. Cesta za daného počasí probíhala celkem zdárně, trajekt byl cestou do Rostocku poloprázdný. Německá policie ale zastavila každé druhé auto, které z něho odjíždělo. Nás nechali projet.

Trajekt Kronprins Frederik a zasněžený Gedser.

Pro geeky několik informací o trajektu.

V McDonalds jsme vyhráli kapučíno zdarma. Stejně jsme si ho chtěli dát, takže ušetřená dvě eura potěší. Ačkoli samozřejmě víme, že zdarma není vůbec nic.

Zasněžená německá bétéeska u benzínky.

Dále jsem například zjistil, že skoro celé Německo se dá projet na jednu nádrž, natankovanou těsně před vjezdem na trajekt. Tedy skoro. Osm kilometrů před ČS Petrovice nám došel benzín. Do pěti minut u nás však byli němečtí policisté a nakonec souhlasili, že mě vezmou na benzínku, kde jsem si koupil kanystr a 10 litrů PHM. Německým policistům z Pirny jsem poděkoval balíčkem dánských sladkostí, které jim snad ukrátily nedělní večerní službu.

Přechod hranic jsme bezpečně poznali i přes zasněžené dopravní značky. Po výjezdu z tunelu se perfektně upravená a suchá dálnice změnila na bílé kluziště, kde jet víc než 60 km.h^-1 bylo něco mezi odvahou a šílenstvím. V Petrovicích jsem měl co dělat, abych zabrzdil v odbočovacím pruhu na benzínku. Dalších pět minut jsem v něm čekal, až se vymanévruje kamion, který odbočovací pruh blokoval a evidentně na kluzké vozovce svůj vůz nezvládal. Blbec a ještě Slovák! Nechápu, kam jel. Vypadalo to, že snad chce vycouvat ten mírný kopeček zpět na dálnici. Netuším. Prostě se tam pět minut o cosi pokoušel, a když už jsem mu společně s dalším řidičem, co byl přede mnou, šli začít promlouvat do duše, tak vymyslel, že my vjedeme na jeho parkovací místo, on kousek zacouvá a my vyjedeme na benzínku. Nakonec to šlo, ale celou tu dobu jsem čekal, kdy to do mě ze zadu někdo napálí.

Na benzínce jsme si dali jen benzín. Adélka celou dobu, co jsem tankoval do nádrže a znovu do kanystru a ještě jsem byl na záchodě, stála frontu o třech lidech, z nichž první zákazník byl obsloužen slečnou s kyselým ksichtem již v době, kdy jsme z benzínky odjížděli. Zpět v Česku! Zbytek cesty domů jsme šnečím tempem jeli po zasněžených a vymlácených cestách. Ale už jsme doma, a to je hlavní.

Všem svým kamarádům, čtenářům tohoto blogu a vůbec všem lidem alespoň mírně dobré vůle přejeme pěkné svátky, případně příjemné zimní prázdniny, bohatého Ježíška a šťastné vykročení do nového roku 2011. S blogováním budeme pokračovat až se vrátíme do Dánska, někdy kolem 10. ledna.

Adéla a Kuba

Procházka před odjezdem

Před naším odjezdem jsme se ještě šli projít po okolí a udělali pár posledních letošních fotek z Dánska.

Zaujal mě vůz Suzuki Swift Kombi, který se u nás neprodává. Obávám se ale, že se z něho rychle stane opět hatchback.

Suzuki Swift SnowKombi.

Na živém plotu jsme obdivovali červené bobule a o kousek dále šišky na stromě.

Bobule.

Blízko železniční zastávky jsou dětské prolejzky, které jsou teď zřejmě nepoužívané.

Prolejzky.

Dominantou této oblasti Jægersborgu je ale vodárenská věž předělaná na byty.

Vodárenská věž.

Na cestě zpět nás upoutala už jen červená poštovní schránka (vyfocená) a žlutý počůraný sníh (nevyfocen). Upoutal nás proto, že jsme ho tady vlastně viděli poprvé. Asi je tady fakt míň psů a hlavně se s nimi chodí spíš do lesa než po ulicích. Počůraný sníh a psí hovínka jsou vzácností a rozhodně nám nechybí.

Poštovní schránka v zářivé červené.

Besídka

Tak jsem se zúčastnil vánoční besídky naší skupiny, která včetně DPS (Danish Power Systems) čítá kolem 30 lidí. Na besídku se přihlásilo 26 z nich, ostatní už zřejmě mají Vánoce.

Besídka se skládala z velkého množství jídla, pití a dvou společenských her, z nichž ani jedna nebyla mnou navrhovaná Miss mokrý laboratorní plášť. Ale vezmu to chronologicky. V jedenáct jsem šel škrábat tři kila brambor. Když jsem byl asi v polovině, přišel Číňan Chao a začal škrábat brambory z druhého tříkilového pytle. Skončil dřív než já a ještě mi s asi pěti bramborami pomohl. Je pravda, že jeho brambory byly o dost větší než ty moje, ale stejně škrábal strašně rychle. Měl takový styl, že brambory škrabkou rychle osekával. Přitom je měl stejně čisté jako byly moje pečlivě oškrábané brambory.

V jednu začala besídka a na začátku byla vyhlášená soutěž v rozpoznávání vín. Profesor koupil šest vín v různých cenových relacích, napsal jejich jména, ročník a cenu na papír a lahve obalil hliníkovou fólií. Pak naléval každému soutěžícímu (bylo nás asi deset) postupně těchto šest vín v náhodném pořadí a úkolem bylo poznat, o které víno se jedná. Musím se pochválit, protože jsem tuto soutěž vyhrál. Jako jediný jsem správně přiřadil všech šest vín. A ne, nebylo to jednoduché, pro vaši informaci, všechno to byla červená vína, abych se náhodou nedočkal nějakých trapných poznámek v komentářích :-) Bohužel, hlavní cenou byl jen respekt ostatních. Nicméně u stolu jsem následně zaujal místo, u kterého byla nejlepší lahev.

Pak následoval oběd, který se skládal z předkrmu v podobě uzených ryb s omáčkami (jedna byla kari, druhá nevím, ale taky dobrá), někteří Češi se pustili i do vánoční dekorace z mandarinek. K tomu víno, ženy, zpěv a kmínový likér z Islandu. Pokud jste o takovém pití neslyšeli, pak vězte, že z něho asi nikdy nebude světový trhák. Ledaže by ve zbytku světa došel chlast.

Hlavní chod bylo pečené vepřové s červeným zelím a nějakou hnědou omáčkou. Trochu to připomínalo školní jídelnu, ale chuťově to bylo opravdu dobré. A pak už přišly na řadu dezerty. Tradiční dánský sladký rýžový nákyp jsem vynechal a dal si raději domácí německou štolu od Olivera z Mnichova.

Nejspíš jsem na nějaké jídlo zapomněl, ale už po předkrmu jsem byl dost najezený a po hlavním chodu už na hranici přežranosti, takže se mi vzpomínky mírně rozplývají.

K besídce patřila i projekce hořícího dřeva v krbu na velké plátno. Původně jsem si myslel, že to je nějaká animace v půlminutové smyčce, protože dřevo i plameny vypadaly furt stejně, ale pak jsem zjistil, že se jedná o 57minutový film. A co víc, na začátku je dokonce dvouminutový „film o filmu“, kde týpek zapojuje kabely ke kameře, tu staví na stativ u krbu, venku bere tři mírně zasněžená polena a nakonec je u krbu podpaluje. Na to fakt nemám slov.

Poslední velkou akcí, na které jsem ještě byl, byla vánoční soutěž o dárky. Ta má dvě kola: V obou se hází kostkou, která putuje okolo stolu, a kdo hodí šestku, může si z hromady vybrat dárek. Dárky jsou samozřejmě zabalané, takže co je uvnitř ví jen dárce. Když jsou všechny dárky rozebrané, nastává druhé kolo, které doopravdy rozhoduje. Kdo totiž hodí ve druhém kole šestku, bere si dárek od někoho jiného. Tak se naplno projeví škodolibost a přetahování o dárky, které mají tvar lahve. Já jsem v této soutěži bohužel hodil šestku jenom jednou, ve druhém kole, a dárek mi o pár minut později odebral Španěl z DPS. Takže nakonec jsem vyhrál prdlačku. Ale hra to byla super a byla opravdu sranda pozorovat, jak se někteří o dárky přetahují a do poslední chvíle nebylo jasné, co kde vlastně skončí. Třeba někdo měl tři dárky a škodolibě si tři lidé, kteří hodili šestku po sobě, vzali dárek právě od něho. Ke značnému pobavení obecenstva. Ukázalo se, že radost z cizího neštěstí je největší i v Dánsku.

ČČBS — Česko-Čínská Bramborová Spolupráce

Blíží se nám konec první poloviny našeho pobytu, v neděli 19. 12. se chystáme domů. Zatím jsme se ještě nerozhodli, jestli pojedeme autem nebo na sněžném skútru. Podobně jako v ČR, i v Dánsku je sněhu dost. Pravda, teploty tady ještě neklesly pod -10 °C. Ale silničáři jsou zde stejně „pracovití“ jako u nás. Udržují se jen cyklostezky.

Ve škole se to má tak, že v laborce dokonce i něco dělám. A je to dokonce i chemie a už na konci ledna se dozvím, jestli ta chemie funguje. Čekací lhůta na analýzu ICP-MS je tady docela dlouhá. Místní AAS je ve stavu připomínajícím sídliště Luník IX. Taky není lampa na wolfram, takže tato možnost padá. Jediná jiná dostupná metoda je SEM-EDX, která na tekuté vzorky nefunguje a navíc jsem ji jednou vyzkoušel s výsledkem, který si v ničem nezadá s horoskopy v Blesku.

Ovšem zatím mám co dělat a laborka je v čistém a organizovaném stavu. Chybí akorát nějaké dražší vybavení, na které možná někdy bude a možná taky ne.

Zítra (v pátek) mě čeká vánoční besídka. Skládá se z oběda a zřejmě nějakého společenského tlachání. Každý měl za úkol přinést jeden dárek do 30 DKK. Pak to prý funguje tak, že se dárky naskládají pod stromeček a hází se dokola kostkou. Komu padne šestka, může si jít vybrat dárek. Připomíná mi to jeden vtip o cikánech. Akorát že když tam padla šestka, tak se házelo ještě jednou…

Každý člověk má nějaký úkol při přípravě. Na mě padlo nepopulární vaření brambor. Nepopulární proto, poněvadž brambory je nutné oškrabat. Bude jich 5 kg a mám za pomocníka Číňana Chao. No, uvidíme, jak jsou na tom ti Číňani s pracovitostí a šikovností doopravdy. Zapomněl jsem se ho totiž zeptat, jestli byl na vojně.

Helsingør

Nedělní výlet byl spojený s večeří u Adéliny vedoucí Mette. Ta sezvala několik svých PhD studentů k sobě domů na véču. Jelikož bydlí poblíž Helsingøru, rozhodli jsme se vyrazit již před obědem a prohlídnout si město, které možná znáte, aniž o tom víte. Městu dominuje hrad Kronborg, který ale William Shakespeare překřtil na Elsinor a umístil do něj děj Hamleta.

My jsme na hrad dorazili krátce po otvíračce, která je v 11.00. Celý den byla pořádná klendra, a k tomu ještě foukal hodně čerstvý vítr od moře, takže těch pět minut od auta do hradu se pěkně táhlo.

Na hradě jsme za 90 DKK na osobu zakoupili kompletní prohlídku a počkali do 11.30 na průvodce (dobrovolně, tady je každému jedno, jestli jdete s průvodcem nebo ne). Ten, když nastal čas, spustil anglicky, aniž by se třeba zeptal, jestli nejsou všichni přítomní Dánové. Ne ne, angličtina se tady bere jako naprostá samozřejmost. Průvodce byl vtipný a vůbec neměl takový ten klasický průvodcovský přízvuk. Říkal zajímavé věci, nevykládal o každém obraze spoustu blbostí, ale spíš povídal, jak se tehdy žilo a co se na hradě dělo. Například jsme se dozvěděli, že většinu příjmů pro oblast Helsingøru tvořilo clo vybírané od lodí, které chtěly proplout Øresundskou úžinou. Clo se vybíralo podle hodnoty přepravovaného zboží. Kapitán deklaroval cenu a z té odvedl procentní částku. Jak tehdy král zamezil, aby nebylo zboží deklarované pod cenou? Jednoduše měl právo zboží za deklarovanou cenu koupit. Když byla cena moc malá, zboží koupil a se ziskem prodal, když byla odpovídající, vybral dostatečné clo.

Jinak jsme v hradu viděli námořní muzeum (součást expozice) s desítkami velkých a detailních modelů lodí od středověku do současnosti. Plus nějaké ty námořní rekvizity a ukázku několika kajut. Pak jsme zašli ještě do kasemat, kde je expozice připravená jako bojovka: Na začátku je automat na svítilny. Za 20 DKK si koupíte LED svítilnu s baterkami, protože bez ní expozice nefunguje. Já nosím na klíčích malou, ale výkonnou svítilnu, takže jsme 20 kroner ušetřili.

Celá výstava je v přítmí a na stěnách jsou reflexní nápisy, které jsou vidět jen když na ně posvítíte. Tak procházíte kasematy a s baterkou hledáte nápisy a texty. Je to moc pěkný nápad, který ale nebyl dotažený úplně do konce. Nápisy byly asi v první třetině kasemat, pak už nic nebylo. Také obsah nebyl nijak zvlášť objevný. Téma expozice v kasematách bylo „Holger Danske“. Tak jako my máme své Blanické rytíře, kterým velí svatý Václav, mají Dánové postavu, která se jmenuje Holger Danske. Ten podle legendy spí na hradě Kronborg a až bude Dánsku nejhůř, probudí se a pobije nepřátele. Zatímco my máme pro takový případ celou armádu Blanických, Dánové věří, že to Holger Danske zvládne sám.

Po výstavě jsme už byli schopni akorát zaplout do nejbližšího lokálu a věnovat se populární prohlídce města z oken kavárny. V té jsme počkali na Portugalského kolegu Adély, který přijel do Helsingøru vlakem, a vyrazili jsme na slíbenou večeři. O té vám řekneme jen to, že byla moc dobrá, bylo toho hrozně moc a domů jsme vyrazili v jedenáct.

Kronborg (Elsinor).

Ohnivé koule byly všude kolem hradu.

Pět důvodů proč platit clo.

Jedna z mnoha místností s tapiseriemi. Byly využívány jako dekorace a izolace.

Pleťové barvy na tapiseriích asi nejdou.

Někde v dáli (vlastně jen čtyři kilometry) je Švédsko.

I na Kronborgu pamatují na děti. Programy pro ně
jsou v Dánsku takřka na každé pamětihodnosti.

Varhany v hradní kapli.

Get religious or die tryin'.

Model doku v Maritime muzeu.

Holger Danske. Na jeho sochu se promítaly různé animace…

… třeba docela strašidelná modrá záplava.

Kasematy s reflexními nápisy (včetně leckdy špatné angličtiny).
Veškeré světlo je z blesku, jinak tam byla úplná tma.

Centrum Helsingøru v 17.00 třetí adventní neděli.
Nikde ani noha. Horší jak na Kladně.

Frilandsmuseet

V sobotu se nám nějak oteplilo. Poznal jsem to tak, že jsem nemusel škrábat auto a zmizela asi půlka sněhu z trávníků. Teploměr ukazoval +5 °C a my jsme vyrazili do Frilandsmuseet, což je skanzen, do kterého jsme už jednou na krátkou chvíli nakoukli.

Když začaly v Dánsku mrazy, těšil jsem se, že až Frilandsmuseet v prosinci o víkendu otevře, tak budou budovy romanticky zasněžené. A samozřejmě zákon schválnosti platí i tady (nejspíš je z Bruselu). Nejmíň dva týdny je tady sněhu tři… a zrovna v den, kdy se chystáme do Frilandsmusea, musí začít tát.

Ale na druhou stranu jsme tak rychle nezmrzli. A velká část sněhu ještě na střechách zůstala, ačkoli cesty byly pokryté břečkou. Naštěstí asi polovinu návštěvníků tvořily děti do 10 let, které pro svoje přesuny zásadně využívají ty největší louže, takže cesty byly zatížené rovnoměrně po celé šířce.

Frilandsmuseet je skanzen, který ukazuje, jak se žilo někdy v druhé polovině 19. století. Sousedí s bývalou továrnou (dnes vlastně také skanzenem) Brede Works. Oboje patří pod dánské Národní muzeum, které je sympatické tím, že nevybírá vstupné.

Skanzen je otevřený jen teplejší polovinu roku, ale v prosinci pravidelně otvírá na dva víkendy a ukazuje tradiční oslavu Vánoc. Je v něm spousta tematických výstav, představení (v dánštině) a personálu v dobových šatech. My jsme se 2,5 hodiny procházeli kolem stavení a do některých jsme i nahlédli. Já jsem si vyzkoušel malovat perníček, což jsem tedy už dříve dělal a s poněkud větším úspěchem, ale rád jsem si to zopakoval. Taky jsme si dali horkou čokoládu do kelímku za lidových 35 DKK za osobu.

Frilandsmuseet se nám opravdu moc líbil. Musí to být i super procházka v létě, je to vlastně skanzen a park zároveň. Klidně si vezmete pejska, sváču a můžete vyrazit na delší procházku. Samozřejmě pokud vám nevadí, že je to tak trochu masová akce, podobně jako všechny parky, které jsme tady viděli.

Následuje spousta fotek, které jsme pořídili. Baráčky se nám moc líbily, takže je toho hodně. A pozor, objeví se tam i mrtvé zvířátko!!!

Zasněžených stavení bylo dost i přesto, že začalo rychle tát.

Jedno z mnoha stavení ve Frilandsmuseet.

Krásný baráček s křiklavými barvami.

Klasické zasněžené stavení.

Moc rovné ty trámy nemají…

Uprostřed skanzenu, a přesto osamocený.

Pyramida krále Ramsessena.

Velké stodoly.

Svítivě žlutá budova mlýnu.

600 kW instalovaného výkonu.

Dvůr při západu slunce, což je ve tři odpoledne (do čtyř je ještě světlo).

Došková střecha s tajícím sněhem.

Kolo, kolo mlýnský…

Návštěvnost byla slušná. Tady jsem na fotku čekal, až bude lidí nejméně.

Někteří Dánové na sebe navlíknou hrozné modely, ale oblečení
téhle holčičky se nám naopak moc líbilo.

Nechyběly dobové šaty.

Sport-umění-peří.

Srdce jsem kreslil v rychlosti, za mnou už stála fronta.

Dílna, kde děti dělaly vánoční vystřihovánky z papíru. Vlivem vysoké
teploty se mi zamlžil objektiv a vznikla tato rádoby umělecká fotka.

Spižírna.

Dobový interiér.

Dobový vánoční stromeček s nezbytnými vlaječkami.

Teplé ponožky jsou základ.

A když jsou teplé ponožky, můžeme vyrazit na sníh.

 

Řekni, kde ty prachy jsou, co se s nimi mohlo stát…

- Where we're going?

- Shopping.

Krátkým úryvkem z legendárního filmu Commando chci uvést téma dnešního příspěvku. Jedná se o nakupování. A není to nakupování v obchodě s armádními přebytky ani v nějakém místním Nettu. Jde mi o nakupování do laboratoře.

Pokaždé, když chci koupit nějakou běžnou věc do laborky (naposledy 25mL odměrné baňky, abych neplýtval chemikáliemi), tak si musím vyslechnout, jak je to strašně drahé a jestli bych to třeba nemohl udělat nějak jinak. Obvykle existuje nějaká jiná metoda, ale je méně přesná a o dost zdlouhavější. Koneckonců v laboratoři Rudolfa II. určitě měli méně vybavení a taky dělali něco, co se podobalo chemii. Asi jako my. Jenže doba trošku pokročila. Pochopil jsem ale, že Dánové smrdí korunou (dánskou) a snaží se ušetřit, kde se dá. Dobrá, já to beru, šetřit se musí. Jenže jak si pak vysvětlit dnešní příhodu?

Pro analýzy potřebuju standardy na ICP. Bohužel, analytické oddělení má skoro celou periodickou tabulku, kromě těch pár prvků, které potřebuju já. Takže jsem si chtěl objednat standardy pro tantal a cín. Opět jsem si vyslechl lamentování kvůli vysoké ceně. Ano, 800 DKK za lahvičku není málo. 500 DKK je totiž cena za nápis „Sigma-Aldrich“. Když jsem řekl, že zrovna Sigma je společnost vydřiduchů, řekli mi, že Merck je ještě dražší. Sedl jsem tedy k počítači a během čtvrthodiny jsem našel několik menších firem, které také dodávají certifikované standardy, a to za podstatně lidovější ceny. Nakonec jsem vybral firmu se zastoupením ve Velké Británii, s nadějí, že po Unii půjde pošta rychleji a levněji než z U. S. of A. Cena bez poštovného v přepočtu 326 DKK. Tedy méně než polovina Sigmácké ceny. Šel jsem tedy za technikem/laborantem, který má na starosti objednávky, a řekl mu, že z této stránky to může sehnat levněji, pokud se tedy zeptá ještě na poštovné a nebude to moc (za 100mL lahvičku by to nemuselo být příliš). Řekl mi, že to raději objedná od Sigmy, protože by musel strávit 30 minut registrací a vyřizováním objednávky, zatímco u Sigmy už má účet a má to za minutu objednané.

Takhle se tady doopravdy šetří. Ta půlhodina navíc vyjde zaměstnavatele asi na 110 DKK, pokud technik stojí školu 5000 € měsíčně. Úspora nějakých 300–400 DKK, čistý rozdíl 200–300 DKK. A to prosím za jednu pitomou lahvičku se standardem. Ty standardy jsme mimochodem objednávali čtyři (navíc Sn, Mo a W). A ta firma má nižší ceny než Sigma nejen na spoustu chemikálií, ale i na laboratorní vybavení. Jenže to by někdo musel chtít. Takhle se akorát nadává, jak je draho, a dále se kupují předražené chemikálie od Sigmy. A nejspíš to tak funguje na hodně místech, protože Sigma je jedna z největších a nejbohatších firem i se svojí cenovou politikou.

Pokud byste snad čekali, že ušetříme čas tím, že koupíme standard z Dánska a ne z UK, tak ne ne ne! Sigma odhaduje doručení na 26. prosince. Oceňuji, že tato společnost doručuje i na Štěpána, ale to je nám bohužel platné jak mrtvému zimník.

Co s tím? Možná se ještě s technikem zkusím domluvit, že by mohl zkusit i jiné firmy, než ty, které se prezentují krásným katalogem o tisíci stranách. Pokud bych byl nepochopen, můžu to navrhnout vedení, že za daný rozpočet je možné nakoupit více muziky než tomu je doposud. Určitě pak budu moc oblíbený, zvlášť u technika :-)

Experimentárium

Dneska jsme vyrazili do Experimentária. Co to je? Je to něco jako interaktivní výstava, muzeum a hračkářství. Je to jeden z nejoblíbenějších cílů mladých rodin. Cílová skupina je totiž 4–8 let. Náš mentální okruh.

Už cesta do Experimentária byla takový malý experiment. Přestože je první neděle v měsíci a vlaky S-Tog (S-Bahn) jsou zadarmo, vyrazili jsme raději autem. Začalo totiž sněžit a vlak stavěl celkem daleko od našeho cíle. V jedné zatáčce to do nás málem napálil Dán, kterému vůz jel rovně, ačkoli silnice pokračovala vpravo (z jeho pohledu). Určitě udělal tu nejpitomější věc: Vytočil volant úplně doprava a dupnul na brzdu. Já jsem vyděl stočená neotáčející se kola a auto jedoucí rovně. Naštěstí se dalo kam uhnout, takže jsem najel na zasněžený trávník či chodník a Dána jsem objel. Za dnešek jsem ale byl nucen použít ruční brzdu víckrát, než to bylo zábavné. Jak je totiž dobrým dánským zvykem, silnice se nesypou, akorát se odhrabují, a to jen někde. Potkali jsme pár traktorů a jeden náklaďák s radlicí. Zvednutou.

No ale co jsme viděli a co jsme si zkusili v Experimentáriu: Tak na začátku to byly různé geometrické hlavolamy, pak optické klamy. V patře byla výstava věnovaná lidskému tělu, kde jsme si otestovali naše smysly, svaly a srdce. Já jsem třeba zjistil, že mám obě oči astigmatické a obě ruce levé. Sluch už taky není co býval, ale zatím to ještě jde. To fyzická kondice a vitální kapacita plic mě zařadila do věkové skupiny 50+.

V patře byla dále výstava věnovaná fyzice, zejména působení sil, zákonu zachování hybnosti a tak. Nechyběla ani rozsáhlá výstava s různými zdroji energie se značně ekoaktivistickým nádechem, ale pěkným zpracováním a dočkali jsme se i elektrolýzy vody s výbuchem třaskavého plynu. Pomocí otáčení kličkou se vyrobí směs H₂ a O₂ alkalickou elektrolýzou a následně se automaticky zapálí a výbuch vynese do vzduchu malou raketku. Musím říct, že hodně podobnou věc mají v návštěvnickém centru BASF v Ludwigshafenu. Akorát, že ta nádoba je asi 5× větší a výbuch dělá ohromný randál, který tady v Kodani byl nahrazen jen decentním štěknutím.

V Experimentáriu je toho hodně. Špatně se to popisuje, protože výstava je od toho, aby ji člověk zažil. Na všechno si můžete sáhnout, vše si můžete – nebo spíš musíte – sami vyzkoušet. Na celou expozici je dobré mít kolem 5 hodin, které utečou  jako voda.

Tentokrát sem dáváme jen dvě fotky. Brali jsme jen malý Adélčin foťák a nevyfotili jsme vlastně skoro nic. Pořád jsme pobíhali od jednoho místa k druhému jako malí haranti.

Maximální štíhlost díky zdravé stravě.

B jako Bl Bystrý!

Noční Jægersborg

Poklidná čtvrť, ve které žijeme, nenabízí příliš mnoho „iritujících“ objektů k focení. Tedy je tu spousta hezkých baráčků, ale místní zvyk je mít rozsvíceno a roztaženo, takže je mi blbé fotit lidem domácnosti. Ačkoli oni nejspíš ven vůbec nevidí. Na večerní procházce jsme tedy vyfotili naší ulici, dálnici s pár auty a stromeček, který mají zvenku naši domácí.

Skovmosevej.

Dálnice ve směru na Helsingør.

Svícící stromeček u našeho bydlení.

Práce ve škole pokračuje tak nějak nešokujícím způsobem. Není to ani příliš špatné ani příliš dobré, prostě taková normálka. I počasí je tady oproti Česku mnohem mírnější, ačkoli je taky pěkná klendra a docela to klouže. Jenže není taková zima ani takové náledí, aby se o tom vyplatilo psát rozhořčené články.

Z nových věcí jsme akorát zjistili, že budeme muset nakupovat ráno, než pojedeme do školy. Večer jsou totiž obchody úplně vybrakované, zvláště co se týče ovoce, zeleniny a masa. V pátek odpoledne měli v Nettu pár kotlet (které jsme koupili), všudypřítomné mleté, poslední balíček lososa (poslední a tudíž nejhnusnější) a několik celých kuřat s datem spotřeby 23. 11. 2010.