sobota 30. dubna 2011

Cyklovýlet: Bagsværd Sø

V Dánsku byla nadprůměrně chladná zima. A teď je zase nadprůměrně teplé jaro. Díky bohu! Dnes bylo sice jen 13 °C, ale svítilo sluníčko, takže subjektivně bylo opravdu teplo. Využili jsme proto krásného počasí a vyrazili jsme se projet na kolech. Tentokrát na severozápad, do komuny Gladsaxe k jezeru Bagsværd.

Jezero není ničím zajímavé, ale nechtěli jsme jezdit daleko, takže jsme si cíl výletu vybrali víceméně náhodně. A musím říct, že jsme vybrali dobře! Tímto směrem je to opravdu placka, takže se jelo dobře.

U jezera jsou parky, restaurace, veslařský klub, lavičky a pěkné cesty. Projeli jsme se tedy podél břehů, prošli se parkem a vyfotili pár kýčovitých fotek. Jinak se po celý výlet nic zvláštního nestalo, takže pokud jste čekali nějakou pointu, tak se omlouvám. Není. Možná jindy…

Bagsværd Sø od jihu.

Ruina.

Romanticko-kýčovitý most.

A ještě jeden.

Sluncem bylo zalité vše.

Lodě.

Pauza.

Slunce se takhle odráželo v objektivu.
Kontrolní otázka: Jak jsem vyfotil slunce odrážející se v objektivu,
když byl objektiv nasazený na foťáku?

pátek 29. dubna 2011

Weltemp

Ve čtvrtek a v pátek jsem se zúčastnil mítinku projektu Weltemp, kterého jsem vlastně také součástí. Pro mě to byl ovšem první i poslední mítink, projekt právě končí. Setkání se konalo nedaleko našeho bydliště, v Charlottenlundu, ačkoli já si myslím, že ta oblast se spíše jmenuje Ordrup. Moji teorii potrvrzuje i název sto metrů vzdáleného muzea Ordrupgaard. Ale na jméně vlastně nezáleží. První den byly přednášky, oběd a večeře, druhý den jenom část pro vedoucí skupin, které jsem se neúčastnil, a oběd, kterého jsem se samozřejmě zúčastnil.

Zatímco večeře byla teplá, kromě karamelové zmrzliny, oběd byl typicky dánský, studený. Sestával z velkého výběru ryb, ovoce, salátů a různých druhů chleba. Já jsem si původně chtěl dát řízek, což bylo jedno z mála teplých jídel u oběda, ale když jsem zjistil, že je řízek rybí, nechal jsem ho být.

Mítinku se zúčastnil také můj školitel a šéf ústavu v jedné osobě a můj bývalý (alespoň formálně) školitel. Z ČR ještě další dva pánové polymerníci. Se všemi jsme v přestávce před večeří zašli do blízkého Bakkenu, což je vlastně jediné místo v blízkosti, které je otevřené i po páté hodině odpolední. Oba elektrochemici se svezli na Tornádu, atrakci, na kterou jsme s Adélkou neměli odvahu. Zachycuje je i moje fotografie, pořízená z mobilu. Cestou zpět parkem Dyrehaven jsme viděli i pár jelenů!

Takhle se smáli před jízdou…

V pátek jsme měli tu čest pohostit oba elektrochemiky u nás. Naštěstí přijeli po obědě, takže nás moc nevyjedli :-) Tak jsme zase trochu v obraze, víme co se děje v Praze a popovídali jsme si česky.

pondělí 25. dubna 2011

Kodaňská zoo

Už jsme byli v Dánském akváriu podívat se na rybičky, u zvířátek jsme ovšem zůstali i v neděli. Vyrazili jsme do Kodaňské zoo. Počasí bylo opět letní, dle oblečení kraťasovo-sukňové. A také opalovačně-krémově, pro jistotu.

Kodaňská zoo je malá a je umístěná za centrem, ale stále v poměrně husté zástavbě. Nemá se tak vlastně kam rozšiřovat, takže malá asi zůstane ještě dlouho. Velkým problémem jsou pro zoo parkovací místa, těch má na vlastním parkovišti asi 50, což je směšné číslo. Parkuje se tak v okolních ulicích, kde o víkendu neplatí zákazy zastavení a v neděli se dokonce parkuje zadarmo. My jsme museli jet asi kilometr a půl daleko od zoo, ale naštěstí vzdušnou čarou to bylo jen pár set metrů. Vzdušnou čáru jsme využili při pěším pochodu napříč rozlehlým parkem zámku Frederiksberg.

Moc nás potěšilo, že jsme dostali 15% slevu ze vstupného pro držitele celoroční vstupenky do Danmarks akvaria. Ušetřené peníze jsme promrhali nákupem zmrzliny.

U vstupu.

Zoo je nejen (opět) rájem dětí, ale i fotografů. Bohužel, slunečné počasí focení zas tak moc nepřálo. Možná se divíte, ale je to tak, ostré slunce dělá nepěkné stíny, které jsem se sice snažil dobleskávat, ale většina zvířat byla daleko za dosahem blesku. No a taky nemám teleobjektiv, což je do zoo téměř povinnost. Přesto jsme vyfotili víc než tisíc fotek! Na blog jich ale dám „o něco“ méně. Přesto se můžete těšit (nebo „těšit“) na nějakých čtyřicet. Moc mě potěšila baterie ve foťáku, která na konci focení hlásila 63 %. Tak to jenom abych pochválil Nikon za dobrou techniku.

Jako první areál jsme navštívili Afriku. Společný výběh pro zebry, žirafy, impaly, nosorožce a podobná zvířátka. Kromě lvů, pochopitelně. Jehovistické vize spolužití predátorů a jejich kořistí se zde ještě nenaplnily. Na lvy jsme se museli jít podívat jinam a za moc to nestálo. Lemry líné ležely skoro bez hnutí a vidět byly jenom přes upatlané sklo.

Žirafa.

Soutěž o nejdelší krk a devítidenní žirafátko.

Zebra.

Extra-líné lvice…

… a líný lev, …

… který aspoň na chvíli zvednul hlavu, aby zjistil, že se nic nového nestalo.

I sloni byli jinde, v samostatném pavilonu, který na první pohled zel prázdnotou. Tři exempláře jsme nakonec našli uvnitř, za tlustým hrazením. Do Afriky ještě patří hroši, taktéž ve vlastním pavilonu.

Pavilon slonů… bez slonů.

Za tlustým hrazením vykukovalo sloní oko.

Hroch, který se slunil.

Asie je trošku rozdělená, v jedné části je panda červená a tygr, obě zvířátka naprosto netečná a odpočívající. Velbloudi jsou naopak těsně u vstupu, takže ve skutečnosti jsme je viděli jako první a vlastně i jako poslední zvířátka.

Panda červená líná.

Tygr také líný.

Velbloud společenský.

Z Jižní Ameriky se nejlíp dala vyfotit lama, která asi čekala, že jí něco dáme. Přestože jsme u sebe měli kávenky, slovenské sušenky oblíbené u zvířat po celém světě, dbali jsme zákazu krmení a s těžkým srdcem jsme je sežrali sami.

Lama žebravá.

Austrálii reprezentoval klokan, který ležel polomrtvý na zemi, a tasmánský čert, který se schovával za hustým porostem a věnoval se intimní hygieně. Kodaňská zoo je mimochodem jediným místem na světě mimo Austrálie, kde je tasmánský čert k vidění. Tedy pokud máte větší štěstí než my.

Klokan polomrtvý.

Dále jsme viděli spoustu opiček. Stejně jako lama, i jeden z lemurů loudil jídlo a stejně jako lamě jsme mu nic nedali. Ale naříkal asi pět minut.

Lemur loudil, ale nevyloudil.

Malá opička.

Další, poměrně malá opička.

Malá opička. Malá, protože miminko.

Malá opička na velké opičce.

Hodně chlupatá opička.

Zdrogovaně vypadající opička.

Největší opice.

A největší vopičák.

Po opicích jsme šli kolem dětské části. Nevím, co se s Adélkou stalo, ale vlezla do ohrady a trvala na tom, abych jí vyfotil kozy. Nakonec jsem svolil a jednu jsem zvěčnil. To já jsem se raději nechal vyfotit s tučňákem. Vodních zvířátek bylo v zoo taky dost, vydry se zrovna krmily, ostatní si jen tak plavali.

V tomto výběhu si kdokoli mohl sáhnout na kozy.

Tučňák, který neustále pózoval. Škoda, že nebyl větší/blíž.

Vydra s kouskem papriky.

Tuleni byli hodně aktivní…

… lachtani se spíš převalovali.

Tomuhle méďovi asi bylo vedro…

… stejně jako těmhle medvíďatům.

Další velkou skupinou byli ptáci, kterých je v zoo – nechci přehánět – nepočítaně. Jména si nepamatuju, akorát to sytě červené vím, že je ibis. Měl jsem dávat při biologii větší pozor…

Ibis rudý.

Pták s čírem.

Další ptáček.

A další.

A když se vykakáme, musíme rychle pryč, aby si toho někdo nevšiml…

Rudý ptáček.

Zeleno-modrý ptáček.

No a co by to bylo za zoo bez malé, ale o to pestřejší havěti. Hadi, ještěrky, motýli a dokonce i krab poustevníček, kterého jsme viděli už v pátek v Dánském akváriu.

Ještěrka.

Malý hadík.

Schovaná žabička.

Krab poustevníček, který šel vyfotit o něco líp než ten v Dánském akváriu.

Motýly jsme museli projít hodně rychle, zoo už zavírala.

Nevypisuju tady všechna zvířata, která jsme viděli a která jsou v Kodaňské zoo. To jenom abyste si nemysleli, že je zoo tak malá. Je toho tam víc, ale zároveň podstatně méně než v Pražské zoo. Přesto to byla velice pěkná, čtyřhodinová procházka, která skončila spíše kvůli konci otvírací doby v 18.00, než kvůli tomu, že by nám došla zvířátka. Viděli jsme toho asi 90 % a rozhodně jsme nebyli sami, kdo v zoo zůstal i po oficiální zavíračce.

A jako bonus: Vydry.

video