Experimentárium

Dneska jsme vyrazili do Experimentária. Co to je? Je to něco jako interaktivní výstava, muzeum a hračkářství. Je to jeden z nejoblíbenějších cílů mladých rodin. Cílová skupina je totiž 4–8 let. Náš mentální okruh.

Už cesta do Experimentária byla takový malý experiment. Přestože je první neděle v měsíci a vlaky S-Tog (S-Bahn) jsou zadarmo, vyrazili jsme raději autem. Začalo totiž sněžit a vlak stavěl celkem daleko od našeho cíle. V jedné zatáčce to do nás málem napálil Dán, kterému vůz jel rovně, ačkoli silnice pokračovala vpravo (z jeho pohledu). Určitě udělal tu nejpitomější věc: Vytočil volant úplně doprava a dupnul na brzdu. Já jsem vyděl stočená neotáčející se kola a auto jedoucí rovně. Naštěstí se dalo kam uhnout, takže jsem najel na zasněžený trávník či chodník a Dána jsem objel. Za dnešek jsem ale byl nucen použít ruční brzdu víckrát, než to bylo zábavné. Jak je totiž dobrým dánským zvykem, silnice se nesypou, akorát se odhrabují, a to jen někde. Potkali jsme pár traktorů a jeden náklaďák s radlicí. Zvednutou.

No ale co jsme viděli a co jsme si zkusili v Experimentáriu: Tak na začátku to byly různé geometrické hlavolamy, pak optické klamy. V patře byla výstava věnovaná lidskému tělu, kde jsme si otestovali naše smysly, svaly a srdce. Já jsem třeba zjistil, že mám obě oči astigmatické a obě ruce levé. Sluch už taky není co býval, ale zatím to ještě jde. To fyzická kondice a vitální kapacita plic mě zařadila do věkové skupiny 50+.

V patře byla dále výstava věnovaná fyzice, zejména působení sil, zákonu zachování hybnosti a tak. Nechyběla ani rozsáhlá výstava s různými zdroji energie se značně ekoaktivistickým nádechem, ale pěkným zpracováním a dočkali jsme se i elektrolýzy vody s výbuchem třaskavého plynu. Pomocí otáčení kličkou se vyrobí směs H₂ a O₂ alkalickou elektrolýzou a následně se automaticky zapálí a výbuch vynese do vzduchu malou raketku. Musím říct, že hodně podobnou věc mají v návštěvnickém centru BASF v Ludwigshafenu. Akorát, že ta nádoba je asi 5× větší a výbuch dělá ohromný randál, který tady v Kodani byl nahrazen jen decentním štěknutím.

V Experimentáriu je toho hodně. Špatně se to popisuje, protože výstava je od toho, aby ji člověk zažil. Na všechno si můžete sáhnout, vše si můžete – nebo spíš musíte – sami vyzkoušet. Na celou expozici je dobré mít kolem 5 hodin, které utečou  jako voda.

Tentokrát sem dáváme jen dvě fotky. Brali jsme jen malý Adélčin foťák a nevyfotili jsme vlastně skoro nic. Pořád jsme pobíhali od jednoho místa k druhému jako malí haranti.

Maximální štíhlost díky zdravé stravě.

B jako Bl Bystrý!