Besídka

Tak jsem se zúčastnil vánoční besídky naší skupiny, která včetně DPS (Danish Power Systems) čítá kolem 30 lidí. Na besídku se přihlásilo 26 z nich, ostatní už zřejmě mají Vánoce.

Besídka se skládala z velkého množství jídla, pití a dvou společenských her, z nichž ani jedna nebyla mnou navrhovaná Miss mokrý laboratorní plášť. Ale vezmu to chronologicky. V jedenáct jsem šel škrábat tři kila brambor. Když jsem byl asi v polovině, přišel Číňan Chao a začal škrábat brambory z druhého tříkilového pytle. Skončil dřív než já a ještě mi s asi pěti bramborami pomohl. Je pravda, že jeho brambory byly o dost větší než ty moje, ale stejně škrábal strašně rychle. Měl takový styl, že brambory škrabkou rychle osekával. Přitom je měl stejně čisté jako byly moje pečlivě oškrábané brambory.

V jednu začala besídka a na začátku byla vyhlášená soutěž v rozpoznávání vín. Profesor koupil šest vín v různých cenových relacích, napsal jejich jména, ročník a cenu na papír a lahve obalil hliníkovou fólií. Pak naléval každému soutěžícímu (bylo nás asi deset) postupně těchto šest vín v náhodném pořadí a úkolem bylo poznat, o které víno se jedná. Musím se pochválit, protože jsem tuto soutěž vyhrál. Jako jediný jsem správně přiřadil všech šest vín. A ne, nebylo to jednoduché, pro vaši informaci, všechno to byla červená vína, abych se náhodou nedočkal nějakých trapných poznámek v komentářích :-) Bohužel, hlavní cenou byl jen respekt ostatních. Nicméně u stolu jsem následně zaujal místo, u kterého byla nejlepší lahev.

Pak následoval oběd, který se skládal z předkrmu v podobě uzených ryb s omáčkami (jedna byla kari, druhá nevím, ale taky dobrá), někteří Češi se pustili i do vánoční dekorace z mandarinek. K tomu víno, ženy, zpěv a kmínový likér z Islandu. Pokud jste o takovém pití neslyšeli, pak vězte, že z něho asi nikdy nebude světový trhák. Ledaže by ve zbytku světa došel chlast.

Hlavní chod bylo pečené vepřové s červeným zelím a nějakou hnědou omáčkou. Trochu to připomínalo školní jídelnu, ale chuťově to bylo opravdu dobré. A pak už přišly na řadu dezerty. Tradiční dánský sladký rýžový nákyp jsem vynechal a dal si raději domácí německou štolu od Olivera z Mnichova.

Nejspíš jsem na nějaké jídlo zapomněl, ale už po předkrmu jsem byl dost najezený a po hlavním chodu už na hranici přežranosti, takže se mi vzpomínky mírně rozplývají.

K besídce patřila i projekce hořícího dřeva v krbu na velké plátno. Původně jsem si myslel, že to je nějaká animace v půlminutové smyčce, protože dřevo i plameny vypadaly furt stejně, ale pak jsem zjistil, že se jedná o 57minutový film. A co víc, na začátku je dokonce dvouminutový „film o filmu“, kde týpek zapojuje kabely ke kameře, tu staví na stativ u krbu, venku bere tři mírně zasněžená polena a nakonec je u krbu podpaluje. Na to fakt nemám slov.

Poslední velkou akcí, na které jsem ještě byl, byla vánoční soutěž o dárky. Ta má dvě kola: V obou se hází kostkou, která putuje okolo stolu, a kdo hodí šestku, může si z hromady vybrat dárek. Dárky jsou samozřejmě zabalané, takže co je uvnitř ví jen dárce. Když jsou všechny dárky rozebrané, nastává druhé kolo, které doopravdy rozhoduje. Kdo totiž hodí ve druhém kole šestku, bere si dárek od někoho jiného. Tak se naplno projeví škodolibost a přetahování o dárky, které mají tvar lahve. Já jsem v této soutěži bohužel hodil šestku jenom jednou, ve druhém kole, a dárek mi o pár minut později odebral Španěl z DPS. Takže nakonec jsem vyhrál prdlačku. Ale hra to byla super a byla opravdu sranda pozorovat, jak se někteří o dárky přetahují a do poslední chvíle nebylo jasné, co kde vlastně skončí. Třeba někdo měl tři dárky a škodolibě si tři lidé, kteří hodili šestku po sobě, vzali dárek právě od něho. Ke značnému pobavení obecenstva. Ukázalo se, že radost z cizího neštěstí je největší i v Dánsku.