DTU blog: Helsingør

Nedělní výlet byl spojený s večeří u Adéliny vedoucí Mette. Ta sezvala několik svých PhD studentů k sobě domů na véču. Jelikož bydlí poblíž Helsingøru, rozhodli jsme se vyrazit již před obědem a prohlídnout si město, které možná znáte, aniž o tom víte. Městu dominuje hrad Kronborg, který ale William Shakespeare překřtil na Elsinor a umístil do něj děj Hamleta.

My jsme na hrad dorazili krátce po otvíračce, která je v 11.00. Celý den byla pořádná klendra, a k tomu ještě foukal hodně čerstvý vítr od moře, takže těch pět minut od auta do hradu se pěkně táhlo.

Na hradě jsme za 90 DKK na osobu zakoupili kompletní prohlídku a počkali do 11.30 na průvodce (dobrovolně, tady je každému jedno, jestli jdete s průvodcem nebo ne). Ten, když nastal čas, spustil anglicky, aniž by se třeba zeptal, jestli nejsou všichni přítomní Dánové. Ne ne, angličtina se tady bere jako naprostá samozřejmost. Průvodce byl vtipný a vůbec neměl takový ten klasický průvodcovský přízvuk. Říkal zajímavé věci, nevykládal o každém obraze spoustu blbostí, ale spíš povídal, jak se tehdy žilo a co se na hradě dělo. Například jsme se dozvěděli, že většinu příjmů pro oblast Helsingøru tvořilo clo vybírané od lodí, které chtěly proplout Øresundskou úžinou. Clo se vybíralo podle hodnoty přepravovaného zboží. Kapitán deklaroval cenu a z té odvedl procentní částku. Jak tehdy král zamezil, aby nebylo zboží deklarované pod cenou? Jednoduše měl právo zboží za deklarovanou cenu koupit. Když byla cena moc malá, zboží koupil a se ziskem prodal, když byla odpovídající, vybral dostatečné clo.

Jinak jsme v hradu viděli námořní muzeum (součást expozice) s desítkami velkých a detailních modelů lodí od středověku do současnosti. Plus nějaké ty námořní rekvizity a ukázku několika kajut. Pak jsme zašli ještě do kasemat, kde je expozice připravená jako bojovka: Na začátku je automat na svítilny. Za 20 DKK si koupíte LED svítilnu s baterkami, protože bez ní expozice nefunguje. Já nosím na klíčích malou, ale výkonnou svítilnu, takže jsme 20 kroner ušetřili.

Celá výstava je v přítmí a na stěnách jsou reflexní nápisy, které jsou vidět jen když na ně posvítíte. Tak procházíte kasematy a s baterkou hledáte nápisy a texty. Je to moc pěkný nápad, který ale nebyl dotažený úplně do konce. Nápisy byly asi v první třetině kasemat, pak už nic nebylo. Také obsah nebyl nijak zvlášť objevný. Téma expozice v kasematách bylo „Holger Danske“. Tak jako my máme své Blanické rytíře, kterým velí svatý Václav, mají Dánové postavu, která se jmenuje Holger Danske. Ten podle legendy spí na hradě Kronborg a až bude Dánsku nejhůř, probudí se a pobije nepřátele. Zatímco my máme pro takový případ celou armádu Blanických, Dánové věří, že to Holger Danske zvládne sám.

Po výstavě jsme už byli schopni akorát zaplout do nejbližšího lokálu a věnovat se populární prohlídce města z oken kavárny. V té jsme počkali na Portugalského kolegu Adély, který přijel do Helsingøru vlakem, a vyrazili jsme na slíbenou večeři. O té vám řekneme jen to, že byla moc dobrá, bylo toho hrozně moc a domů jsme vyrazili v jedenáct.