Bakken

V Kodani se nalézá zábavní park Tivoli, který je zde nejznámnější, ale je to až trochu moc turistické místo. My jsme místo toho vyrazili do úplně nejstaršího fungujícího zábavního parku na světě, který leží pouhé 4 kilometry od nás, do parku Dyrehavsbakken – zkráceně Bakken. Pro MK: Jeli jsme na kole!

Do Bakkenu ročně přijde 2,5–2,7 milionu návštěvníků, což je stejné číslo jako počet zahraničních turistů, kteří každoročně navštíví celý Kypr. A to je Bakken otevřený jen 5 měsíců v roce! Přesto zůstává toto místo velmi blízko přírodě a tak nějak „v pohodě“. Těžko to lze popsat, ale ten pocit je více oddechový než nějaký superkomerční. I když je to vše čistý byznys. Bakken se nalézá na okraji obory Dyrehaven, i proto je možné spojit návštěvu Bakkenu s pěknou procházkou po okolí.

Podle Adélky to vypadá jako Matějská. Ano, těch rozdílů zas není tak mnoho, ale přesto nějaké jsou: Předně, oproti různým poutím, se zde prodává jen minimum plastikových krámů, které snad už ani Rákosky neprodávají. Dále, kromě všudypřítomných fast-foodů s hamburgery a párky v rohlíku, je zde i dost slušných restaurací s mnohachodovými menu, humry a argentinskými steaky. Chybí české langoše, ale myslím, že by sem zapadly. Nechybí naopak cukrová vata a jiné cukrové koncentráty jako jsou různá lízátka a pendreky.

Ulice v Bakkenu.

Bakken si nejvíc užijete, pokud je vám kolem 6 let. Většina atrakcí je dělaná pro opravdu malé děti: Nejrůznější vláčky, kolotoče a houpačky nadchnou zejména předškoláky. Pro rodiče jsou nejspíš určené bary, restaurace, herny a třeba kabaret. No a pro nás, studenty, byly nejatraktivnější asi tři horské dráhy. To je také vše, co jsme zkusili. Chtěli jsme i na autíčka, ale prakticky v každém sedělo nějaké pětileté škvrně a my jsme neměli to srdce s nimi hrát demoliční derby.

Pro malé děti je Bakken ráj.

Tady jsme nebyli. Prý by to žaludek Adélky nevydržel.

Ceny v Bakkenu jsou pro Dány zřejmě normální, pro nás jsou dost ostré. V restauracích jsou podobná čísla jako v Česku, tedy je vše asi 3× dražší. Vstup je jinak zdarma, platí se až na atrakcích. Buď za hotové nebo za kupóny nebo si můžete koupit permanentku. Celoroční permanentka vyjde na poměrně výhodných 900 DKK (pokud chodíte do Bakkenu s dětmi co týden), jednodenní stojí 239 DKK a můžete na každou atrakci maximálně 10×, což myslím bohatě stačí. Jinak jsou jednotlivé atrakce různě drahé, od 15 do 40 DKK za jízdu. My, jako správní Češi, jsme si koupili kupónovou knížku. Ta tedy nestála 1000 Kč, ani nám za ni Viktor Kožený neslíbil desetinásobek, ale za 190 DKK obsahovala 42 kupónů v hodnotě 225 DKK. Kupóny fungují jako peníze, jeden je pět kroner.

V popředí vodní bitva, v pozadí šílená horská dráha Tornado.
Opět jsme nešli kvůli uchování obsahu našich žaludků.

Detail tornáda s nějakými odvážlivci. Ano, je to ostrá jízda a ještě se to točí dokola.

Nejdřív jsme šli na hlavní atrakci Bakkenu, dřevěnou horskou dráhu, která je v provozu od roku 1932. Zajímavé je, že ač je všude spousta lidí, fronty jsou velmi krátké. My jsme čekali nejdýl asi 3 minuty. Je to nejspíš tím, že jízdy nejsou dlouhé. Asi se počítá, že máte permanentku a jedete třeba třikrát za sebou. Dřevěná horská dráha byl docela silný zážitek, je stavěná tak, že hodně padáte, tedy pocítíte tu lehkost, kdy vám v žaludku začne levitovat oběd. Musím říct, že jedna krátká jízda mi docela stačila, ale kdybychom šli do Bakkenu na celý den, asi bych jel víckrát. Dále jsme šli na důlní vláček Ulven, což je moderní ocelová horská dráha, která zase sází na náklon a ostředivou sílu. Na Ulvenu vás to hodně přimáčkne do sedaček. Jízda je ale ještě kratší než na té dřevěné, takže většina lidí jede víckrát. No a poslední atrakci jsme si zkusili vodní horskou dráhu v jakési loďce. Předtím jsme oblékli Gore-texové kalhoty, protože jsme viděli, jak to cáká. Já jsem ale zamachroval a nenasadil jsem si kapuci. No, byl jsem pěkně zlitý, a to ve 12 °C. Naštěstí převážně v obličeji, takže jsem oschnul docela rychle.

Stará dřevěná horská dráha – hlavní atrakce Bakkenu.

A ještě jeden pohled na Rutschebanen (doslova „horskou dráhu“).

Bakken je místo, kam se vyplatí na procházku i na celý den, ale to hlavně pokud máte malé děti. Jinak je to zase jedno z míst, které Dánům závidím. Ještě si dovolím poslední, politicky nekorektní vložku: V Bakkenu (ale i jinde) to už vypadá spíše jako v al-Bakkenu. Koncentrace muslimů je velmi vysoká a dost se jich baví o jakémsi společném kamarádovi, který se jmenuje nějak jako Alláh Akbar. Netvrdím, že mi to vadí, ale radost z toho nemám.

Dům hrůzy.

Není to jen v Čechách…