Frederiksborg

Největší renesanční palác ve Skandinávii leží v 35000 městečku s názvem Hillerød. Právě tam jsme se vydali první neděli v březnu, kdy jsou vlaky S-Tog zadarmo. Hillerød je konečná stanice linky E, která projíždí i naší zastávkou Jægersborg. Pravda, pouze projíždí, mašinfíra vám ani nepřibrzdí, takže nastoupit/vystoupit si musíte až v Volyni Lyngby.

Obrovský palác je i v tomto nepříliš turistickém období cílem podobných davů, jaké proudí na Karlštejn. Počasí bylo ovšem krásné, asi nejlepší od prosince. Před teplotu jsme vůbec nemuseli psát mínus a ani vítr nebyl nijak silný.

Už cestou od vlaku jsme se stali součástí proudu návštěvníků a fronta na vstupenky, nejdelší, jakou jsme v Dánsku viděli, naznačovala, že sami rozhodně nebudeme.

Frederiksborg od jezera.

Frederiksborg od kašny.

Ano, i toto je část Frederiksborgu.

Ale ještě před nákupem lístků jsme se podívali na tradiční souboje racků s kachnami, kterým dobrotiví lidé hází kousky toastu a rackové je za odměnu poserou.

Racek hladový.

Fajn bydlení u zámeckého jezírka.

Uvnitř zámku jsme strávili necelé tři hodiny. Jak je velký z venku, tak je velký uvnitř. Nekončící sály lemované obrazy, tapisériemi a starožitným nábytkem se rozprostírají ve třech rozlehlých patrech. 

Pár ukázek nesčetných obrazů.

Plná plátová +2.

Občas byly na stropech i obnažené dívky, ty jsem si ale nesměl vyfotit.

Růžový nábytek.

Červený nábytek.

Postýlka.

Růžový koutek.

Lesklé odznáčky.

Obnošené šatstvo.

Dánský ledoborec. Důkaz, že zamrzlé moře tady není nic neobvyklého.

Plastika ve výklenku.

Jediný páv, který na zámku byl.

Velký sál.

Pokus o uměleckou fotku vrcholu astrolábu.

Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo má nejdelší… objektiv.

Princezna? Ne! Ne? Královna!

Zatímco v přízemí a prvních dvou patrech jsou obrazy potentátů ze 17.–19. století, ve třetím patře jsou vyobrazeni potentáti veskrze současní. Ty jsem nefotil. Sice vypadají líp, ale postrádají tu historickou hodnotu.

Frederiksborg má velkou zámeckou kapli, která je překrásná, ale bohužel se blbě fotí. Tedy spíš já to neumím. A to jsme kapli téměř prošvihli, protože na kase bylo napsáno, že je zavřená. Pak nám ale jeden průvodce sám od sebe poradil, ať se tam jdeme podívat, že je ve skutečnosti otevřená. Připadali jsme si jako VIP. Alespoň než jsme tam dorazili, protože se to nejspíš dozvěděl každý. I v kapli byla spousta lidí.

Kaple.

Vitráž v kapli…

… která vytvářela protestantskou diskotéku.

Varhany.

Při naší cestě jsme potkali i jednu českou studentku z Kodaně, která byla na výletě se skupinou zahraničních studentů. Mezi nimi byla jediná z Čech, tak jsme si aspoň popovídali „po našem“.

Po prohlídce zámku jsme se ještě prošli zámeckým parkem, tedy jeho malou částí, protože ono toho teď po zimě stejně není moc k vidění.

Typická dánská móda. Vyfoceno tajně.

Cesta do parku.

Park. V zimě to není ono.

Pohled z parku.

Zadarmo jsme se svezli i zpět, ovšem asi půl kilometru od našeho přestupu v Lyngby vlak zastavil a asi čtvrt hodiny jsme čekali. Nevíme proč. Sice hlásili důvod, že je něco v Lyngby, ale bylo to jenom dánsky.