Chtěli jsme si udělat polévku a zároveň uspořit nějakou tu korunu. Volba padla na oblíbenou čočkovou polévku. Na stránkách czechspecials.cz jsem našel i recept na starohorskou čočkovou polévku. Zbývalo jen nakoupit suroviny.
V Nettu jsme čočku nenašli, v SuperBestu byla nějaká červená a nakonec jsme ji našli jenom v SuperBrugsenu. Zřejmě Dánové čočce moc nefandí. Ta ze SuperBrugsenu byla produktem ekologického zemědělství, takže půl kilo stálo 20 DKK. Poté, co jsme zjistili, že jinde asi nepochodíme lépe, jsme na zkoušku to půlkilo koupili. Teď už zbývala jenom kořenová zelenina. Mrkev se tady kupuje docela dobře, ale zbytek byl velký problém. Petržel a celer se tady dají koupit akorát v různém stupni rozkladu. V Nettu pro jistotu už nejsou vůbec, v SuperBestu i v SuperBrugsenu byly plesnivé. V Dánsku je zvyk balit vše do igelitu nejlépe mokré, takže zelenina (a nejen ta) tady plesniví ohromnou rychlostí. Plus prý Dánové zeleninu nestříkají, ale to by nebyl až takový problém, protože většina je stejně z dovozu.
Protože situace s kořenovou zeleninou je už druhý týden (co to sledujeme) takto mizerná, rozhodli jsme se vyrazit do Irmy, nejdražšího řetězce supermarketů (možná by ji porazil 7-Eleven, ale to není úplně normální supermarket). A ouha, polévková směs, dost špinavá, přestože také dost mokrá, byla taky plesnivá. Každý tácek. A nebyla to jediná plesnivá věc. Nějaká paní před námi čichla k bedýnce jahod a znechuceně ji položila zase zpět. Dost mě to překvapilo, že i nejdražší krám nabízí takovou přehlídku plesnivé zeleniny (a ovoce).
Udělám tady malou vsuvku, sháníme také česnek. Čínský se nám nějak nechce kupovat, takže jsme v Irmě chtěli koupit i ten. Česnek měli, egyptský v ceně 10 DKK za velkou paličku, španělský v ceně 15 DKK za čtyři malé paličky a dánský, v bio kvalitě. Jakkoli mi je celé ekologické zemědělství u zadku, v případě česneku jsem chtěl koupit ten dánský. Ne proto, že by byl bio, ale proto, že nebyl z Číny a tak mohl mít šanci i na nějakou chuť. Ještě, že jsem obrátil proutěnou krabičku dnem vzhůru. Na spodní straně byla etiketa s nápisem (přeloženo) „Země původu: Argentina. Baleno v Dánsku.“ Normální podvod. Na velké ceduli na regálu se dočtete „Dánský česnek“ a přitom je dánský stejně tak jako je čaj z Jemči český.
Ovšem zpět ke kořenové zelenině. Nakonec jsme usoudili, že nepochodíme a koupili jsme mraženou směs ve Faktech. Vypadá dobře, voní i při -18 °C a je už nakrájená. V Irmě jsme nakonec koupili španělský česnek, tak uvidíme. A samozřejmě jsme nic neušetřili. Máme drahou čočku i drahou, a ještě k tomu mraženou zeleninu a navíc v Irmě měli v akci whisky Lagavulin 16 let za v přepočtu 981 Kč. A to jim tam přece nenechám!
V Nettu jsme čočku nenašli, v SuperBestu byla nějaká červená a nakonec jsme ji našli jenom v SuperBrugsenu. Zřejmě Dánové čočce moc nefandí. Ta ze SuperBrugsenu byla produktem ekologického zemědělství, takže půl kilo stálo 20 DKK. Poté, co jsme zjistili, že jinde asi nepochodíme lépe, jsme na zkoušku to půlkilo koupili. Teď už zbývala jenom kořenová zelenina. Mrkev se tady kupuje docela dobře, ale zbytek byl velký problém. Petržel a celer se tady dají koupit akorát v různém stupni rozkladu. V Nettu pro jistotu už nejsou vůbec, v SuperBestu i v SuperBrugsenu byly plesnivé. V Dánsku je zvyk balit vše do igelitu nejlépe mokré, takže zelenina (a nejen ta) tady plesniví ohromnou rychlostí. Plus prý Dánové zeleninu nestříkají, ale to by nebyl až takový problém, protože většina je stejně z dovozu.
Protože situace s kořenovou zeleninou je už druhý týden (co to sledujeme) takto mizerná, rozhodli jsme se vyrazit do Irmy, nejdražšího řetězce supermarketů (možná by ji porazil 7-Eleven, ale to není úplně normální supermarket). A ouha, polévková směs, dost špinavá, přestože také dost mokrá, byla taky plesnivá. Každý tácek. A nebyla to jediná plesnivá věc. Nějaká paní před námi čichla k bedýnce jahod a znechuceně ji položila zase zpět. Dost mě to překvapilo, že i nejdražší krám nabízí takovou přehlídku plesnivé zeleniny (a ovoce).
Udělám tady malou vsuvku, sháníme také česnek. Čínský se nám nějak nechce kupovat, takže jsme v Irmě chtěli koupit i ten. Česnek měli, egyptský v ceně 10 DKK za velkou paličku, španělský v ceně 15 DKK za čtyři malé paličky a dánský, v bio kvalitě. Jakkoli mi je celé ekologické zemědělství u zadku, v případě česneku jsem chtěl koupit ten dánský. Ne proto, že by byl bio, ale proto, že nebyl z Číny a tak mohl mít šanci i na nějakou chuť. Ještě, že jsem obrátil proutěnou krabičku dnem vzhůru. Na spodní straně byla etiketa s nápisem (přeloženo) „Země původu: Argentina. Baleno v Dánsku.“ Normální podvod. Na velké ceduli na regálu se dočtete „Dánský česnek“ a přitom je dánský stejně tak jako je čaj z Jemči český.
Ovšem zpět ke kořenové zelenině. Nakonec jsme usoudili, že nepochodíme a koupili jsme mraženou směs ve Faktech. Vypadá dobře, voní i při -18 °C a je už nakrájená. V Irmě jsme nakonec koupili španělský česnek, tak uvidíme. A samozřejmě jsme nic neušetřili. Máme drahou čočku i drahou, a ještě k tomu mraženou zeleninu a navíc v Irmě měli v akci whisky Lagavulin 16 let za v přepočtu 981 Kč. A to jim tam přece nenechám!
Žádné komentáře:
Okomentovat