Sagnlandet Lejre

Do Dánska se vrátilo pěkné počasí a my jsme vyrazili 50 km na jihozápad, do dánského vidlákova, do Lejre. Zde se nachází archeologické open-air muzeum, kde si můžete prohlédnout, jak se žilo v době kamenné, železné i jenom před 150 lety.

Muzeum má rozlohu 43 hektarů a nabízí kromě dobových stavení i dílny, kde si můžete vyzkoušet, jak se co kdysi dělalo. Kromě toho se dá v muzeu uspořádat pravá grilpárty z doby železné.

My jsme do muzea dorazili asi 20 minut před otvírací dobou, protože na dálnici do Roskilde se staví a člověk nikdy neví, jak dlouho bude čekat v koloně. Dnes jsme čekali jenom na cestě zpět. Vstupné do muzea není pro erasmáky zrovna lidové, 95 DKK se studentskou průkazkou. Na druhou stranu je to takové nedobrovolné roční vstupné. Dostali jsme kartičku a do Lejre se můžeme letos kdykoli vrátit a už bez placení.

Celé muzeum má několik atrakcí, které se mění, nejvíce jich je otevřeno právě o víkendu. My jsme se vydali kolem prasátek k Sørine, která nás provedla vesnickým domem z 19. století, ukázala nám, jak se tehdy vařilo a jak hodně lidé pěstovali bylinky. Z těch pak dělali bylinný čaj (který jsme dostali ochutnat) a hlavně bylinnou kořalku. Té jsme ochutnali čtyři druhy a nejvíc nám chutnala kopřivovice a mátovice. Tymiánovice a anýzovka už tak dobré nebyly. Ovšem proč si nedat, když už to tam je. Dokonce jsme se zapovídali tak dlouho, že jsme nestihli anglickou přednášku o historii alkoholu v době železné. Nevadí, praktická ukázka nám stačila.

Divoká prasátka.

Voda na čaj. Kořalka se totiž pořád pít nedá (ale můžeme to zkoušet).

Bar z 19. století a veselí Dánové.

U baru byly i kozy, ale nikoho nezajímaly.
Většina návštěvníků se raději snažila najít bílé myši.

V Lejre dokonce můžete na týden opustit civilizaci a zkusit žít tak, jak se žilo kdysi. Akorát tedy s turisty, kteří vás přijdou okukovat. Jedna taková rodina bydlela hned naproti kořalkovému doupěti.

Dále jsme si vyzkoušeli pevný luk a hbité šípy z doby kamenné. Podle výsledků to ale vypadalo, že bychom se hodili spíše na sběrače, než na lovce.

Trefit zajíce nebylo vůbec snadné.

Ani já bych si na zajícovi nepochutnal (stejně mám raději pořádný hovězí steak).

Lukostřelbou nám ale tak vytrávilo, že jsme si raději koupili párky a těsto (ano, chléb si musíte upéct sami) a šli jsme grilovat. Upřímně řečeno, čtyři párky s chlebem za 60 DKK je opravdu síla, ale byla to naše blbost, že jsme si přinesli jenom sušenky. Ačkoli taková grilovaná horalka… Lejre je kromě muzea i pěkné veřejné grilovací místo se starověkými grily. Stačí přinést jídlo a pití, gril i palivo obstarají lidé z muzea.

Starověký gril. Adélka drží v ruce napůl udělaný chleba.

Po grilu jsme si šli udělat vlastní hliněné hrníčky do dílny. Protože hlína musí nejdřív vyschnout, vzali jsme si hrníčky domů, necháme si je tady usušit a ve škole si je vypálíme v peci. Můj ústav kromě elektrochemie vyučuje i keramiku, tak by to neměl být problém.

Býci, ke kterým se dalo normálně jít. Žádná ohrada.

Tady to žilo. Zejména před 7000 lety.

No a nakonec to chtělo něčím spláchnout, šli jsme tedy ochutnat medovinu a starověké kořeněné víno. Nabídli nám i moc dobrou starověkou polévku, ne tak odlišnou od té dnešní. Vařili i pivo, ale na to jsme čekat nechtěli. Ještě by bylo lepší než Plzeň a my bychom museli trapně lhát, že nebylo.

Vybavení domácnosti v době před Ikea.

Pod košatým stromem.

Na zpáteční cestě jsme ještě dostali ochutnat novodobé dánské víno. Chutnalo asi jako jakostní muškát moravský, takže jsme si ho nekoupili. Ne snad, že bychom moravské víno neměli rádi, ale dovedeme si ho pořídit o mnoho levněji. A pak už jen cesta domů s povolenými < 0,5 promilemi :-)

Spokojené zvířátko.

Béééé…

Lejre byl hezký výlet, s mírně alkoholickým nádechem. Určitě by bylo fajn se tam vrátit jenom na to grilování, ovšem je to přeci jen trochu z ruky, 50 km tam, 50 zpět. No uvidíme, grilování je grilování a léto ještě ani nezačalo…