S troubou v kuchyni

Co budu vařit? Otázka, kterou si často pokládá téměř každý. My vařit neumíme, ale v dobách internetu, kdy si můžete najít tisíce receptů a desítky videí s Pohlreichem, Ridim či nedejbože Babicou, se nakonec něco vymyslet dá.

My jsme si udělali pizzu podle videa s Emanuelem Ridim. V Nettu se nám dokonce podařilo sehnat mozzarellu, parmskou šunku a čerstvou bazalku. Sice si neděláme iluze, že to jsou nějak kvalitní suroviny, ale na první zkoušku raději s něčím levnějším.

Těsto na pizzu se dělá z droždí a dává se do lednice, takže by nemělo nakynout. No nevím, nám to potrhalo plastovou fólii, do které jsme ho zabalili, takže to přeci jen trochu kyne.

Protože máme miniaturní troubu velikosti mikrovlnky (ale na rozdíl od mikrovlnky tahle používá skutečné mikrometrové vlny, pokud mi rozumíte), dělali jsme pizzu nadvakrát. Pro začátek jsme zkusili margheritu vytuněnou parmskou šunkou, do druhé dávky jsme ještě na půlku přidali zelenou pálivou papričku. Podle obalu měla být jemná. Ale jemná byla možná pokud jste z Texasu. Jsem moc zvědavý na tu červenou, která je podle obalu ostrá.

Takhle vypadala připravená do trouby.

První várka byla trošku buchtovitá, takže u druhé jsem těsto vyválel víc na tenko. Vyválel tedy není zrovna přesné slovo, protože váleček nemáme, máme ale šikovné ruce, které prostě válí. Pizza nám chutnala víc než ta mražená kupovaná, navíc to vyjde podstatně levněji. Příště se ještě pokusíme sehnat rajčata San Marzano, která dneska v Nettu nebyla, takže jsme použili loupaná v plechovce. Pro rodinu máme ovšem jasný vzkaz: Hladem tu netrpíme!

A hotová.