Ve čtvrtek jsem se zúčastnil první části dvoudílného kurzu první pomoci organizovaného Dánským červeným křížem. Na kurzu se nás sešlo osm, převážně z chemických ústavů. Asi jsme riziková pracoviště. Kurz je dobrovolný a z naší skupiny jsem se na něj přihlásil jenom já. Narozdíl od kecacích „kurzů“ bezpečnosti a první pomoci, jaké jsem zažil třeba v autoškole, byl tenhle orientovaný více prakticky, a tudíž si myslím, že nebyl zbytečný.
První den jsme si kromě přednášky odnesli i nějaké praktické dovednosti jako vázání obvazů (a ne na nějaké malé bebí, ale na pořádné krvácení), odtahování lidí v bezvědomí z nebezpečného místa na místo bezpečnější, stabilizovanou polohu, první pomoc pro zlomenou ruku a samozřejmě CPR, tedy resuscitaci srdeční masáží a dýchání z úst do úst (případně do nosu, kdo chtěl, figuríně to bylo jedno). Dostali jsme pěknou anglickou knížku o první pomoci a nechybělo velmi pěkné pohoštění: snídaně, oběd, pití, … Příští týden bude kurz pokračovat, nevím čím, ale to nevadí.
Po praktickém kurzu hašení s hasicím přístrojem je to zase něco užitečného, co se dá naučit nebo alespoň potrénovat, pokud všechno už teoreticky víte. Něco podobného jsem na VŠCHT nezaznamenal, ale přiznávám se, že jsem to ani aktivně nevyhledával. Myslím si, že by to ovšem mělo daleko větší smysl než každoroční čistě kecací školení o bezpečnosti práce, které nebaví ani přednášejícího ani posluchače.
Když jsem přišel do školy, chtěl jsem názorně demonstrovat, že s vybavením naší lékárničky se tlakový obvaz udělat nedá, protože na to jsou potřeba buď obvazy dva nebo trojcípý šátek. Přitom v lékárničce se nacházel jen jeden obvaz a nula trojcípích šátků. Moje demonstrace ovšem nabrala nečekaný spád, když jsem zjistil, že z lékárničky zmizel i ten jediný obvaz, který tam ještě nedávno byl. Místo něho přibyla savá tkanina na rozlité chemikálie. Ta podle mě nemá v lékárničce co dělat, protože když se polijete chemikálií, tak se místo akorát omývá vodou, žádný hadr se na něj nedává. Alespoň ne při první pomoci. Demonstrace toho, že není možné udělat tlakový obvaz se tedy přeměnila v demonstraci toho, že není možné udělat jakýkoli obvaz.
Shit happens. Úrazy se stávají. V chemické laboratoři, ačkoli to někomu nemusí připadat logické, je daleko více úrazů způsobených mechanicky než chemikáliemi. Není to tak dávno, a myslím, že jsem o tom psal, se stal studentovi úraz, kdy krvácel víc, než se dalo zastavit náplastí. Dále máme jednoho kolegu, který už měsíc chodí o berlích, protože ve škole opravdu blbě spadnul. A kamarád si opařil levou ruku od lokte dolů vařicí vodou. Sice doma, ale takový úraz se lehko stane i ve škole. Bohužel mu na to dal dánský doktor normální obvaz místo speciálního obvazu na popáleniny, takže mu látka zarostla do ruky a při odtrhnutí si udělal mnohem větší zranění než bylo to původní. Tak to jen tak pro ilustraci.
Zbytek odpoledne jsem pracoval s nanočásticemi, a přestože jsem měl ochranné brýle i roušku (v digestoři tak táhne, že se nanočástice okamžitě rozletí, takže jsem musel pracovat mimo), tak jsem měl po čase takový divný pocit v oku. Nepracoval jsem tedy s nějakými nebezpečnými nanočásticemi, ale na podráždění to bohatě stačí. Napadlo mě, že bych si mohl pro jistotu propláchnout oko jednou z těch lahví na proplachování očí, kterou by každá laborka měla mít. I v naší laborce taková láhev byla. Ano, byla. Dneska jsem ani v jedné laboratoři tuhle lahev nenašel. Nakonec mi dobře posloužila obyčejná voda, ale s lahví se manipuluje o mooooc líp.
Současný stav prostředků první pomoci v přízemí budovy 207 mi hlava nebere. V úterý prošel ústav bezpečnostní kontrolou, přitom to vypadá, jako by prošel nájezdem zlodějů zdravotnického vybavení. Zkusím se opět někoho zeptat, WTF. Ale vím, jak to chodí. Jeden den se o tom bude živě diskutovat a pak nastane klasické ticho po pěšině. Kontrolou jsme přeci prošli, ne?!
Žádné komentáře:
Okomentovat