DTU blog: Ordrupgaard

Cézanne, Manet, Monet, Corot, Sisley, Courbet, Gauguin, Renoir a Pissaro. Nejen díla těchto pánů nás čekala při našem výletu do Ordrupgaardu, galerie impresionistů vzdálené jen dva kilometry od našeho bydliště.

Část budovy muzea s koloparkovištěm.

Počasí bylo tento víkend dost proměnlivé, chvilkami slunečno, chvilkami déšť a vítr. Rozhodli jsme se tedy jen pro krátkou procházku právě do Ordrupgaardu. Tato galerie byla původně soukromou sbírkou a byla také o dost větší, kvůli finančním problémům majitele z ní ale odešla spousta cenných obrazů. Přesto jich zůstalo docela dost a nejsou od nějakých béčkových umělců. Dnes je galerie státní a celoročně otevřená.

Už před cestou mi Adélka slibovala, že mi ukáže nahoře bez.
A skutečně! Asi v dvoumetrové výšce byl tenhle.

Uvnitř galerie se nesmí fotit, takže nic neuvidíte. Ale pokud vás Ordrupgaard opravdu zajímá, nějaké fotografie obrazů najdete na webu (http://www.ordrupgaard.dk/topics/collection-and-architecture.aspx). Kromě francouzských impresionistů zahrnuje výstava i dánské malíře z ostrova Fyn, menšího ostrovu mezi Jutskem a Sjællandem. To už jsou samozřejmě spíše provinční umělci, hlavním tahákem výstavy jsou impresionisté.

Kromě obrazů se Ordrupgaard chlubí i domem Finna Juhla, dánského architekta, který se specializoval na vybavení interiérů, zejména na židle a křesla. Jeho dům je nyní přístupný jako výstava a popravdě, přestože se jedná o 200 čtverečních metrů obytné plochy, nepřijde mi dům nijak zvlášť dobře řešený. Uvnitř je menší než vypadá zvenku, ačkoli by to mělo být spíš naopak. Místnosti nevelké se špatným využitím prostoru. Světla a výhledu na zahradu se také moc nedostává. Na nejlepších místech jsou umístěné knihovny, okna jsou do zadních uliček. Tak snad jen ty židle a křesla, které mi ale nepřipadají nijak nadčasové. Naopak je na nich dobře vidět, že pochází z 50. či 60. let 20. století. Žádná z židlí mi nepřipadala natolik nadčasová jako třeba jiná dánská klasika – S chair Vernera Pantona. Ovšem zároveň musíme znovu zdůraznit, že umění nerozumíme, takže nedokážeme ocenit ten kontrapunkt.

Dům Finna Juhla. Uvnitř se taky nesmělo fotit…

… tak jsme aspoň vyfotili kytičku v zahradě.

Impresionisté se nám líbili mnohem víc. Dočkali jsme se (tedy spíš já jsem se dočkal) i jedné nahaté Gaugainovy Tahiťanky! Plus má Ordrupgaard i celkem fajn parčík, ale to už je tady klasika, nic zvláštního.