Zapadlí vlastenci

Už čtvrtým dnem sněží. V pátek jsme ještě jeli do školy na kole, ale mám pocit, že už je to jistá známka punku. Příští týden asi pojedeme autem. Tedy pokud se nám ho podaří vyhrabat. Ulice nejsou nijak zvlášť odklizené, ale hlavní tahy jsou celkem projeté. Přibližně jako u nás. Celou sněhovou situaci ale sledujeme bedlivým okem!

Bedlivé oko.

Andersenovská zima

Dneska ráno nás zase čekalo bílé nadělení, tentokrát se nechtělo nechat jen tak odbýt a vytrvale naděluje doteď. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet místní dámský zvyk jet na kole v kozačkách. A musím říct, že to jde. Horší byla přimrzlá zadní brzda na mém kole, takže jsem celou cestu do školy a zpět byla trochu retardovaná (ale už nejsem!!!). Z kopce mi to nevadilo, ale do kopce to bylo dost znát. Navíc brzdit na zledovatělé vozovce přední brzdou není zrovna ten nejlepší nápad. Ale vydržela jsem obě cesty bez nehody, i když jsem cestou domů jednu zatáčku projela smykem.

Hlavní důvod, proč sem něco píšu, je hlavně ten, že jsme se večer s Kubou prošli zasněženým okolím a vyfotili pár romantických fotek. 

A lampa ještě svítila…

Ibstrupsvej.

I v zimě můžeme jít k šípku.

Pod horou Fudži.

Makro

Ve škole se najde spousta zajímavých věcí. Tedy z 90 % to jsou staré nepotřebné krámy, ale občas se mi povede najít něco fakt pěkného. Obvykle je to tak, že něco hledám, to něco nenajdu, ale najdu něco úplně jiného. Není to tak dávno, co jsem našel ve skříni s plynovou maskou (hledal jsem roušku proti prachu) objektiv Nikon 60 mm F2,8 AF MICRO-NIKKOR D A. Jedná se makroobjektiv předposlení generace. V roce 2008 ho nahradila modernější verze s ultrazvukovým ostřením a lepším designem. Opticky se ovšem nezměnil od roku 1989.

Bohužel, objektiv byl v dost zuboženém stavu. Našel jsem ho s nasazeným originálním UV filtrem Nikon, značně zadělaným. Co je ale horší, zadní člen objektivu je pořádně poškrábaný. Zatímco filtr se dá vyhodit a za 1200 Kč koupit nový (není to málo, ale je to jen 10 % ceny objektivu), výměna zadní čočky už je mnohem náročnější oprava, která bude v servisu dost drahá. Zamrzí, že obě krytky, jak přední, tak zadní, se válely asi 10 cm od objektivu.

Kromě objektivu byla v šuplíku ještě kinofilmová zrcadlovka Nikon F50, zastaralý přístroj, který ve své době patřil mezi ty nejlevnější. Na zrcadlovce byl objektiv 35–80 mm, mizerný zoom, který nestojí za řeč. V zrcadlovce byl stále nevyvolaný film. V šuplíku bylo ještě několik prázdných krabic a další příslušenství k Nikonu a k nějakému Olympusu, který v šuplíku nebyl. Nic moc zajímavého.

Objektiv jsem vzal domů, vyčistil a konstatoval, že zatímco filtr je po vyčištění v poměrně slušném stavu, škrábance na zadním členu jsou dost hluboké a vyleštit už nepůjdou. Přesto jsem s objektivem udělal pár testovacích snímků, které ukázaly, že opticky na tom zas tak špatně není. Objektivu je mi líto, je to vyhozených 500 €, které hnijí v zapomenutém šuplíku ve skříni s plynovými maskami. Bohužel, po více než měsíci na DTU mě to nijak nepřekvapuje.

Rajčátko.

Náš spolubydlící.

List.

Pastelka Faber-Castell.

Nicnedělání Epizoda 2: Útok elektronů

Víkend se nesl ve znamení názvu hitu skupiny Frankie Goes to Hollywood. Ano, Relax. Původně jsme sice chtěli jet navštívit hrad Frederiksborg, ale usoudili jsme, že je na to moc zima. Hlavní atrakcí hradu je totiž rozsáhlý park. Víkend jsme tedy strávili v klidu četbou knih (Terryho Pratchetta a Stiega Larssona) a hraním her po síti.

V nedávné době nás jinak překvapilo to, že v supermarketech se často najde zkažené maso. Nejdřív to byla Fakta, dneska jsme viděli dost nechutné kuře v Nettu. A nebyl to jeden balíček, byly to všechny tři, které tam zbyly. Zelená až hnědá barva nepocházela od koření nebo sojovky. Byly to spíše miliardy nepříliš přátelských bakterií.

Jinak jsou v obchodech samozřejmě Vánoce. Všude je spousta adventních kalendářů a dalších sladkostí – sušenek, marcipánu a bonbonů. Plus kýčovité čínské ozdoby, které každoročně zaplavují nejen české supermarkety, ale nejspíš celý západní svět.

Adéla po obdržení CPR začala dostávat jakési poštovní nabídky v Dánštině. První byla z banky, možná spam, druhá byla z blízké nemocnice. Spolu s CPR totiž dostanete přiděleného doktora a nejspíš se o vás začne dánské zdravotnictví zajímat. Dopis, adresovaný jakési Adéle Peteroé [sic], tedy neobsahoval jméno doktora, ale jednalo se o nabídku na preventivní vyšetření na rakovinu děložního čípku. No, je to na jednu stranu milé, že nemocnice sama aktivně nabízí své služby. V ČR jsme tohle nezažili. Akorát od veterináře chodí pohledy s pozvánkou na očkování. Nejspíš proto, že je to tvrdě placená služba, zatímco pro nemocnici je preventivní vyšetření jenom další otrava, za kterou asi konkrétní doktor nic navíc nedostane. Ale je to jenom spekulace, zdravotnictví rozumím jako Dán kvalitnímu obědu.

Ve škole jdou věci čím dál tím víc pomaleji. Dnes jsem celý den strávil s číňankou Ling na SEM (což je rastrovací elektronový mikroskop), kde jsme dosáhli zvětšení 5000× s ostrým snímkem a 20 000× s ještě akceptovatelným obrázkem. Podle mě ubohost pro elektronový mikroskop a velmi dobře vodivý vzorek. Podle výrobce (Zeiss) má mikroskop rozlišení 2 nebo 3 nm (dle konfigurace), což je sice o něco horší než Hitachi S-4700 v Praze, ale ne o moc. Možná totiž, že PEBKAC.

Pro zainteresované možná bude zajímavý snímek níže. Podrobnosti rád sdělím po mailu.

Co týden dal

V úterý byl ve škole profesor Bouzek (můj nynější školitel) na workshopu, kterého jsem se také zúčastil. Bohužel letěl večer zpět do Prahy, takže nemohl přijmout naše pozvání na koktejl. My jsme večer na jeho počest vypili dvojitou porci. Ale ještě předtím jsme byli spolu s ostatními účastníky workshopu na obědě, kde nám dali k pití minerálku s názvem, který by v ČR neprošel.

Tento týden jsem jinak moc věcí neudělal. Máme problémy s měřením, takže se snažím zjistit, kde je chyba. Jestli v elektrodě, na které nejspíš nedrží testovaný prášek, nebo jestli to náhodou není tím, že se prášek rozpouští v kyselině. Zkoušel jsem ho rozpustit, odfiltrovat a zvážit, abych zjistil úbytek, ale ústav má k dispozici jen papírové filtry s velkou porozitou, takže prášek prochází. Žádné membránové filtry se v celém přízemí budovy 207 nenachází. Příští týden to zkusím s centrifúgou, AAS, XRD a SediGraphem. A to by bylo, abychom z toho něco nezjistili! Nejsem ovšem sám, kdo má problémy s měřením cyklické voltametrie. Dneska se dva mí kolegové snažili připravit úkol pro studentské laboratoře a celý den jim potenciostat házel hodně různé výsledky.

Takže dneska jsem akorát opravoval pH elektrodu. Už jsem si zvykl na to, že skřínky obsahují ohromnou směsku starých krámů, ale občas i dost nových hraček. V jedné skřínce jsme našel mimo spousty prázdných krabic i malý pH metr s dodacím listem, na kterém byl rok 2008. Elektroda u takového pH metru se má skladovat mokrá, podle manuálu v pufru s pH 4. Samozřejmě byla úplně suchá, jako ostatně všechny nepoužívané elektrody, které jsem zatím našel (asi 8 kousků). Vyměnil jsem tedy baterky, stáhl návod z internetu a snažil jsem se elektrodu oživit. Našel jsem pufr s pH 4 z roku 1997 v originálním balení. Byl OK a elektroda se asi za 20 minut skutečně vzpamatovala. Poslední kalibrace byla v únoru 2009, takže jsem s pomocí dalších pufrů (na fotce) pH metr zkalibroval a nyní je funkční a správně skladovaný. Tak jsem se pochválil a je mi zase líp. Mrzí mě ale, že naprostá většina věcí, které se právě nepoužívají, se skladuje prostým pohozením. Tady jde jenom o pH metr za 100 dolarů, ale stejný přístup tady zažívají i mnohem dražší přístroje.

Malý pH metr. Mně se líbily ty barevné pufry, tak jsem je vyfotil.

Hlavní událostí pátku je ale pevné skupenství H₂O, které začalo padat z nebe. Ráno nás to tak zaskočilo, že jsme raději jeli autem. Na sněhuláka to zatím není, přes den většina sněhu roztála, ale sněží vytrvale od rána.

Ranní překvapení.

Jens Kristus

Dneska jsem ovládala hodně zodpovědných tlačítek, a to pět! Byly krásně zelené a jedno bylo i červené, tedy na ovládací desce jich bylo víc červených, ale ty jsem mačkat nesměla. U všech byly nějaké prazvláštní nápisy jako vogn op, vogn ned, start blandet nebo tak něco. Výsledkem mé činnosti bylo získání cementové směsi (z 54 kg cementu) vhodné pro naše vzorky.

Ale to nebyl jediný zážitek. Dneska jsem se totiž dozvěděla převratnou novinku: Ježíš byl Švéd. Tuto velmi potřebnou a zajímavou informaci jsem dostala u oběda, kde jsme diskutovali s Dánem a Švédem na téma Tycho de Brahe. Volnou konverzací jsme se dostali na zlodějskou minulost Švédů, kterou omlouval tím, že většinu ukradnutých věcí prý vrátili. Ďáblovu Bibli si nechají a přivlastnili si ji právě pro to tvrzení, že v minulosti někdo významný, ale mnou zapomenutý, si myslel, že Ježíš je švédského původu. Zda si to myslí dodnes jsem nepochytila.

Malmö

Tento víkend jsme strávili v Malmö. To je švédské město, které leží za Öresundským mostem, který ho spojuje s Kodaní. To znamená, že cesta do Malmö je dosti krátká. My jsme částečně z finančních důvodů zvolili dopravu vlakem. Výhodou vlaku je, že odpadají problémy s parkováním, mou neschopností vybrat správný jídní pruh a pro dva cestující je to i levnější. Cesta z naší zastávky v Jægersborgu trvá trochu přes hodinu s jedním přestupem. Přesvědčili jsme se ovšem, že zákony schválnosti platí, a tak jako na potvoru spadla trolej na železnici S-Togu a náš vlak, kterým jsme se chtěli dopravit na Kodaňské hlavní nádraží, jel jenom do Østerportu, což je asi 3 km od hlaváku.

Učinili jsme tedy změnu a koupili si dražší jízdenku už ze stanice Hellerup, která je nám blíže a Malmö vzdáleněji. V kanceláři bylo otevřené jenom jedno okénko, za kterém seděl velice veselý (opravdu!) pan prodavač. Před okénkem se táhla asi 15minutová fronta podstatně méně veselých zákazníků. My jsme vydrželi a poté, co jsem zakoupil jízdenku, zeptal jsem se, kdy vlak odjíždí a z kterého nástupiště. Pán mi s úsměvem na tváři řekl, že je to z druhého nástupiště a že vlak odjíždí za 2 minuty. Po Cimrmanově běhu na nástupiště v podzimně-zimním oblečení, s taškou s foťákem a kabelkou (Adéla) a já s batohem, jsme stihli vlak s pohodlnou, desetisekundovou rezervou.

Vlak, který končí až v Kalmaru, nebyl z nejnovějších, ale oproti ČD to byl luxus. Ve vlaku bylo čisto, akorát okna byla zvenku špinavá, takže fotku Öresundského mostu jsem neudělal.

V Malmö jsme hned po příjezdu kolem 14.00 zamířili do místního muzea, které se nachází v bývalé pevnosti – hradu. Muzeum totiž zavírá už v 16.00 a to jak o víkendu, tak ve všední den. V muzeu je všechno. Historie Malmö, historie pevnosti, výstava vycpaných zvířat, výstava živých zvířat, výstava moderního umění a nějaké technické výstavy v muzeu přes ulici. Takový mišmaš. Za vstupné jsme jako studenti zaplatili po 20 SEK, polovinu dospěláckého vstupného.

Budování v přístavu.

Moderní architektura.

Tady bylo trochu mrtvo…

Obnovitelný zdroj.

Vstup do hradu.

Obranná věž.

Nejprve jsme zašli na výstavu živých zvířátek, kterou tvoří několik akvárií a terárií plus voliéry s netopýry. Je to taková malá zoo a ráj pro děti. Pokud bych nepočítal doprovod dětí, pak bychom byli nejstaršími návštěvníky my. Asi tak o 20 let. Viděli jsme všelijaké hady, žáby, ještěrky a ryby a v nočním oddělení i netopýry a roztomilé hlodavce podobné plšíkům. V jednom teráriu byly jenom rostliny, než jsme si všimli, že každá druhá větvička a každý druhý lístek je ve skutečnosti strašilka.

Akvárium.

Had.

Ká.

Ještěrka.

Žabičky.

Žabička s pěknýma očíčkama.

Jedovatá šípová žabička.

Po živých zvířátkách jsme navštívili výstavu vycpaných, které se nám už tolik nelíbily. Ale chápeme to, mít živého nosorožce v tak malých místnostech asi nejde. A živý mamut není už pár tisíc let k dostání.

Švédové mají smysl pro humor, podívejte se na exponát vpravo v dolní řadě.

Po mrtvých zvířátkách jsme si prošli pevnost dokola a podívali se na vystavené exponáty z historie hradu. Znáte to – rytíři, děla, zbraně, nějaké výjevy ze života Malmöňanů a tak.

Víko od kanálu se symbolem města.

Malba velké námořní bitvy Dánska se Švédskem.

Takhle to v Malmö vypadalo ještě před dvaceti lety.

Místnost uvnitř.

Odešli jsme pár minut před zavíračkou a vydali se do hotelu. Centrum Malmö je dost malö, takže je to všude blízko. Hotel byl 3 minuty od vlakového nádraží, tak 10 minut od pevnosti a 2 minuty od jednoho z hlavních náměstí. Hotel Duxiana patří stejnojmennému výrobci postelí a pokoje jsou zařízené právě nábytkem Duxiana. My jsme si objednali malý dvoulůžák na jednu noc, ale v hotelu udělali chybu a dostali jsme klíče od malého jednolůžáku. Reklamovali jsme to na recepci, přestože pěkná postel byla tak pro jednoho a půl, a slečna přisvědčila, že nám dala klíče od jednolůžáku. Omluvila se a řekla, že malý dvoulůžkový pokoj už nemají, takže nás přesune do velkého dvoulůžáku. Tak aspoň něco, ačkoli to, že kolem postelí je 1,5 metru místo 80 cm nám bylo fuk. S sebou jsme měli akorát malý batůžek, takže velikost pokoje nehrála roli. Ve vybavení byla oproti malému pokoji navíc jen rychlovarná konvice, kterou jsme nevyužili. Pokoj byl jinak moc pěkný, postel měla takovou šířku, že by se na ni pohodlně vyspala i švédská trojka. Žádný hluk od dopravy (hotel je prakticky na hlavní ulici) jsme neslyšeli.

V pokoji jsme nechali nějaké vybavení a nalehko, jen s foťákem a kabelkou, jsme vyrazili hledat véču. To už se Malmö zahalilo do tmavé noční košilky. Překvapilo nás, že historické budovy nejsou rozhodně tak pěkně nasvícené jako v Praze. Dokonce ani tak jako ve Slaném.

Most v tuningu.

Kanál, který obepíná centrum.

Asi nejlépe nasvícená historická budova.

Secesní synagoga.

Obešli jsme hlavní náměstí a skončili nakonec v pizzérii, protože opravdovou pizzu jsme neměli od našeho příjezdu do Dánska a místní typické jídlo známe z Ikea. Ceny v restauracích bohužel nejsou moc odlišné od těch v Kodani. Za dvě pizzy a pití jsme se spropitným dali 300 SEK. V Malmö je levněji jen když jedete nakupovat jídlo do supermarketu, jinak se tady nic kupovat nevyplatí. Amazon, eBay a české eshopy budou pokaždé levnější.

Večer jsme ještě stihli vidět gotický Kostel svatého Petra, nejstarší budovu v Malmö, pak secesní synagogu a samozřejmě Turning Torso, které je vidět odevšad a nijak zvlášť nás nebralo. Já jsem si ještě chtěl jít zaplavat do bazénu, ale Adéle se moc nechtělo.

Druhý den jsme vstali v 9 hodin na snídani, která byla hodně dobrá. Moc pěkně udělaná s velkým výběrem uzenin, sýrů, pomazánek, ovoce, džusů, vaflí atd. Všechno bio a eko, jak to mají Švédové (stejně jako Dánové) rádi. Musím uznat, že mi to opravdu moc chutnalo. Jedl jsem hlavně uzeného lososa a vyzkoušel dva perfektní džusy (pomerančový jsme poznali, ten druhý ne, oba měly švédské popisky) a jahodový shake. Adéla měla šunku, sýr, domácí paštiku, vajíčko a párek.

Pak jsme šli navštívit poslední bod, který jsme měli v plánu, obchodní centrum Triangeln. Hlavně na čumendu, jak to ve Švédsku vypadá… a vypadá to stejně jako všude jinde. Oblečení, nějaká elektronika, hračky, vybavení do domácnosti a tak. Nic zajímavého a ceny vyšší než u nás a mám pocit, že u něčeho i vyšší než v Dánsku. Levnější je opravdu jen to jídlo v supermarketu. Do jednoho jsme zašli, ale nechtělo se nám nic tahat, takže jsme si na cestu koupili Coca-colu a nějaké švédské sladkosti.

Vydali jsme se tedy pomalu na nádraží. Cestou jsme se stavili v obchodě s čokoládou a koupili si několik výtečných švédských pralinek. Naše poslední peníze, 58 SEK, jsme do koruny utratili v Burger Kingu, kde jsme si dali něco jako oběd. Hlad jsme totiž moc neměli, přeci jen jsme se nasnídali víc, než obvykle obědváme. Pak už nás čekala jen cesta vlakem domů. Začalo navíc pršet, tak nám to akorát vyšlo.

Sláva, nazdar výletu, tralalala, už jsme tu!

Malmö se nám líbilo. Je to fajn město, kde za jeden den stihnete zkouknout většinu toho zajímavého. My jsme měli dva dny, takže to bylo trochu víc v klidu, ale kdybych se měl rozhodovat podruhé, asi bych jel večerním vlakem zpět. Vlaky na Kodaň jezdí mimo špičku co 20 minut. Malmö je staré město se spoustou pěkných historických budov v severském cihlovém stylu. Škoda, že v noci nejsou trochu lépe nasvětlené. Ve městě se také hodně přestavuje a buduje, takže řada budov má kolem sebe lešení.

Denní chléb (tedy smørrebrød)

Byli jsme podruhé na poště, protože: Základní pánské ostříhání zde stojí 250 DKK. Kamarád mého ruského kamaráda Alexeje prý platil 600 DKK za holiče, takže Alexej s ostříháním čeká až se vrátí na Vánoce do Moskvy. Já jsem to vyřešil tak, že jsem si koupil na Amazonu zastřihovač Wahl Clip N Rinse za lidových 453 korun (českých). Včetně spousty nástavců, nůžek a pouzdra. Navíc má akumulátor, takže se nezabiju, pokud by mi upadl ve sprše. Akorát teda má britskou zástrčku, ale ve škole mi do druhého dne sehnali adaptér na dánskou zástrčku (která je jiná než česká, ale liší se jen zemnicím kolíkem, takže neuzemněný strojek to neovlivní). Děkuji projektu Weltemp za financování tohoto adaptéru. Michale, prosím, nebonzuj to.

V laborce se daří celkem udržovat pořádek a organizaci. Navíc jsem našel (či spíše ukradl) další magnetickou míchačku s ohřevem a jednu bez ohřevu. Tu bez ohřevu jsem umyl a nechám si ji. Tu s ohřevem jsem přihodil k druhé, úplně stejné, a vyměnil za jednu fungl novou míchačku IKA, která je mnohem kvalitnější než ten příšerný Schott. Mám novou celu, novou elektrodu a potenciostat vypadá, že funguje. K tomu má software o moc moc moc lepší než ten, kterým se ovládá potenciostat Heka. Navíc za ten paskvil k Hece se platí, zatímco Metek má software zadarmo. Teda aspoň jsem nejnovější verzi stáhl ze stránek Princeton Applied Research jen tak bez přihlašování. Příští týden bych mohl dostat zbytek drobného materiálu a dovařit ten zbytek katalyzátorů. V ideálním případě bude trvat syntéza a charakterizace 10 katalyzátorů týden, tedy 5 pracovních dnů. Optimalizoval (= seškrtal) jsem testovací program a díky nové cele budeme schopni testovat pět katalyzátorů za den místo jednoho za dva dny. Nechápu, proč se s tím v minulosti tak patlali. Prostě mañana.

Adélka si byla pro CPR, to je dánské registrační číslo, bez kterého si v Dánsku člověk ani neuprdne. Já jsem se rozhodl neprdět, dokud nedostanu povolení řídit zde vůz z cizí registrační značkou. Ano, v Dánsku musíte mít povolení řídit cizí auto, jak jsem už psal v příspěvku „Kolečka se hýbají“. Já jsem pro jistotu zavolal na SKAT, tedy dánský berňák, aby moji žádost urychlili. Probíhalo to takto: Zavolal jsem na jediné číslo, které mají na stránkách. Nejprve mluvil automat. Asi po minutě se ozvalo „If you want information in english, please press 9“. Zmáčkl jsem devítku a ze sluchátka se ozvalo cosi v dánštině. Fajn, hlavně, že to funguje. Pak se ozvala tenkým hláskem nějaká slečna. Vysvětlil jsem jí svůj problém a ona řekla, že mě přepojí do kanceláře registru motorových vozidel. Pak hrála asi minutu hudba, a poté se ozvala slečna. Vysvětlil jsem ji tedy svůj problém a ona mi řekla, že je spojovatelka a že mě přepojí na registr motorových vozidel. Měl jsem pocit déjà vu, takže jsem si opět poslechl hudbu a po minutě jsem opět mluvil nejspíš s tou samou spojovatelkou. Nebudu to prodlužovat, po čtvrtém přepojení zpět na spojovatelku jsem zavěsil a s pocitem, že v matrixu je chyba, jsem se vydal hledat e-mail na stránky SKAT. Našel jsem formulář pro dotazy. V dánštině. Anglická verze neexistuje. To ale nevadí, google translator a dánští kamarádi mi pomohli. Nakonec jsem kliknul na možnost, která byla nejbližší mému problému. Ukázalo se, že pro dotaz musím vyplnit komplexní formulář, kde jedním z povinných polí je CPR. Tedy dánské registrační číslo. Jenže kdybych měl CPR, musel bych mít povolení řídit cizí vozidlo. Vypadá to, že bez CPR nemůžu kontaktovat SKAT. A pokud bych měl CPR, tak bez povolení ze SKAT nemůžu řídit auto s cizí značkou. Jinak bych riskoval pořádnou pokutu. Kontrolní otázka: Který román Josepha Hellera vám tato situace připomíná? Jinak si myslím, že berňák (SKAT je berňák) je peklo v každé zemi. Rozhodně není bordel jen v ČR. Tady je v některých věcech bordel mnohem větší. Akorát ulice jsou o trochu víc uklizené, ale jak se říká: „Na vrch huj, vespod fuj.“

Jinak v sobotu jedeme do Malmö. Od nás je to hodina cesty vlakem s jedním přestupem na Kodaňském Hlavním nádraží. Pojedeme přes most Öresund, který spojuje Dánsko se Švédskem a měří 7845 metrů. Nakonec jsme se rozhodli jet vlakem. Je to maximálně o pár minut delší než autem a také levnější, pokud bychom jeli jen ve dvou. To znamená, že další příspěvek na blogu bude asi až v pondělí. V Malmö zůstáváme přes noc.

P. S.: Jste vítáni kontaktovat naši krásnou a inteligentní telefonistku Adélu na Skype. Občas ho máme večer zapnutý.

Smørrebrød

Nadpis příspěvku znamená v dánštině doslovně „chleba s máslem“, ale jinak se jedná o nejoblíbenější dánský oběd, který by neznalý cizinec mohl zaměnit za obyčejnou snídani.

Smørrebrød je spíše obložený chleba. Jeho základem je tmavý plátkový chleba formátu toastů. Na něj se maže máslo běžné či pomazánkové,  nebo něco takového mastného klouzavého. Pak se na něj pokládají uzeniny, sekaná, zelenina či marmeláda. Oblíbené je namazat chleba pomazánkovým máslem, na něj položit plátkový sýr a na vrch dát vrstvu marmelády. Pozor! Narozdíl od Česka se  v Dánsku jí obložený chleba příborem.

Já jsem dnes tajně vyfotil typický dánský oběd v univerzální společenské místnosti na mobil, takže se můžete podívat, jak to u stolu doopravdy vypadá.

Typický a stereotypní dánský oběd – smørrebrød

„Jdu na poštu“ možná ve Vangede znamená něco úplně jiného

Dneska ráno jsme byli na poště ve Vangede. To je ta část Gentofte, která je u Ikea. Pošta otevírá v 9.30 a my jsme přijeli o několik minut dříve, abychom ji přesně lokalizovali, přestože navigace zná i čísla domů.

Zaparkovali jsme před supermarketem a vydali se hledat poštu, ale ouha, pošta nikde. Zeptali jsme se místní důchodkyně, která nevěděla, ale poslala nás k takovému žlutému baráku, který by „mohl“ být pošta. Nebyl. Asi po 10 minutách bloudění jsme se šli zeptat do obchodu s alkoholem, který na sobě měl poštovní ceduli a dvě schránky. A opravdu. Pošta ve Vangede je obchod s alkoholem. Normální krám s chlastem, kde prodavač funguje zároveň jako pošťák.

Vzal mi v pohodě českou občanku a dal nám balíček, o kterém tady nemůžeme psát, protože není vyloučené, že jeho konečný příjemce čte tento blog. (nápověda: je to dárek)

Nationalmuseet

První neděle v měsíci znamená, že příměstské vlaky S-Tog jezdí zadara. Využili jsme toho a vydali se do centra Kodaně navšívit Národní muzeum. Kromě vlaků zdarma je i vstup do Národního muzea zadarmo. A to nejen první neděli v měsíci, ale každý den. Náš výlet byl tedy opravdu „lou kchost“.

Hlavní hala Nationalmuseet

Muzeum je zaměřené na historii lidstva. Nejsou v něm žádná vycpaná zvířata ani sbírky šutrů. Výstava mapuje vývoj lidstva od kromaňonců až po současnost. A to jak v oblasti Dánska, tak i celé Evropy a nakonec i celého světa. Pro křesťansky založené: Časové rozpětí je přibližně 30 000 let před stvořením Země po předposlední pětiletku Jana Pavla II.

Celá výstava se nám líbila mnohem víc než ta v Louisianě, ale přeci jen je těžké dvě tak odlišné výstavy srovnávat. Ve srovnání s naším Národním muzeem se nám více líbilo to dánské. Čistotou, přehledností a Adélka i odborně zhodnotila mikroklima pro jednotlivé exponáty jako mnohem vhodnější než to v Praze. Tady bylo vidět, že se o exponáty lépe starají. Členění výstavy a nasvícení se nám také líbilo, i když časté přítmí nám ztěžovalo focení.

V muzeu jsme strávili asi 3 hodiny a viděli jsme tu větší polovinu exponátů. Lidí v muzeu moc nebylo. To v Louisianě byl daleko větší frmol.

Fotky sem dávám lehce neuspořádané, je to jenom malá ukázka toho, co se dalo vyfotit aspoň trochu bez odlesků.

Pazourkové sekery

Kotlík z Gundestrupu

Cetky ze žlutého kovu

Genealogický strom

Mumie

Stanley Cup 500 př. n. l.

Hodně staré věci

Týpci bez nosu

Starověký plakát

Výstavka věnovaná Herkulovi, včetně plastikových hraček z Happy Mealu

V muzeu vám ukradnou i nos mezi očima

Adéla názorně demonstruje těžký úděl Athénských žen

Sarkofág pro dítě

Rytíř

Odznaky žebráků – žebrání bylo licencované a úředně regulované

Detailní model lodi kompletně ze stříbra

Minipistole pro malé vrahy

Domečky pro panenky

V domečku pro panenky