DIY

Pozor, dlouhý článek!

Ve škole to vypadá, že koupíme autokláv. Byl jsem pověřený tím, abych nějaký vhodný našel a zjistil více. Což jsem také udělal. Potěšilo mě, že firma Büchi mi odpověděla do druhého dne i s cenovou nabídkou. Teď už jen aby to schválilo vedení (které je tomu příznivě nakloněno) a můžeme objednávat. Jsem rád, třeba budu moct měřit kvalitně a pořádně ještě než odsud odjedu.

Jinak jsem minulý týden dával k opravě pipetu, která sice šla zmáčknout, ale už se jaksi nechtěla vrátit do výchozí polohy a nasát tak kapalinu. Dal jsem ji technikovi s tím, že jsem mu řekl, kde je tištěný návod na údržbu a taky že se dá případně stáhnout z webových stránek výrobce.

Samozřejmě se nedělo nic. Dneska jsem zjistil, že technik celý problém převedl na jiného technika a ten na to nemá čas. Takže pipeta celou dobu ležela u něj, netknutá. Vzal jsem ji, rozložil na součástky dle návodu, vyčistil, promazal (tím i opravil), složil a provedl jsem kontrolu kalibrace s velmi dobrým výsledkem. Mám sice dobrý pocit, že pipeta byla jen mírně zanesená a tudíž nebyla zničená (mnou). Taky mě těší, že nejsem takové pako, abych nedokázal pipetu rozmontovat a že dovedu obstojně pipetovat s výraznou rezervou vzhledem k povoleným tolerancím. V poslední době jsem přečetl několik návodů na správné pipetování, všem v oboru to doporučuji, je to poučné čtení.

Naopak mě sklamalo, že technik, který je zodpovědný za chod laboratoře (je to vlastně laborant, technik se mu říká jen tady), sere na údržbu jak plánovanou tak operativní. V laborce máme jedinou pipetu 0,5–5 mL, zakoupenou na můj popud, a rozhodně je opruz čekat týden na opravu s nulovým výsledkem. Co si prostě člověk sám neudělá, to nemá. A to je i můj oslí můstek k nadpisu článku, tedy DIY – Do It Yourself (udělej si sám).

Zde končí chemie

V jednom z minulých příspěvků jsem zaujal mého oblíbeného čtenáře popisem kompresoru pneumatik objednaného z Amazonu. Dneska budu pokračovat. Rozhodl jsem se zakoupit si vlastní nářadí, což je nejen praktické (nejspíš budeme v blízké budoucnosti řešit otázku vlastního bydlení), ale je tak trochu i součástí mužského ega. Ale nechci se pouštět do nějaké psychoanalýzy, jestli se délkou šroubováku kompenzuje nějaká jiná délka nebo tak. Abych učinil konec takovým spekulacím, prozradím, že jezdím ve voze Suzuki Swift 1.3, kterým se nedá kompenzovat vůbec nic.

Vybíral jsem spoustu nářadí, a protože o tom vím kulové, snažil jsem se vybrat něco „z prostřední“ cenové relace. Nechtěl jsem šmejd, protože koupit levně často znamená koupit dvakrát. Nářadí není elektronika a při domácím používání může vydržet desítky let. Nakonec jsem většinu koupil od firmy Stanley, která (jak jsem později zjistil) měla továrnu u nás. V roce 1992 koupili firmu Tona Pečky a na konci minulého roku ji kvůli krizi prý zavřeli (podle novin). Stanley se celým jménem nazývá Stanley Black & Decker a je mimo jiné vlastníkem DeWaltu. Tedy je to „známá firma“. Doslova. Většinu tohoto nářadí jsem zakoupil u nás, na Amazonu se vyplatilo koupit jenom něco.

Jediným zástupcem firmy Stanley z Amazonu je kladivo Blue Strike. Zatímco za nošení malého nože nebo za pouhé vlastnictví nože s pojistkou vás můžou zavřít, tohle librové kladivo klidně nosit můžete. A jeho potence pro ublížení na zdraví je jistě větší než u nějakého švýcarského nožíku. Vypadá hodně bytelně a kvalitně. Je celokovové s gumovou rukojetí, nestane se vám tak, že při pořádném nápřahu hlavice odletí a v ruce vám zůstane topůrko.

Stanley Blue Strike, celokovové tesařské kladivo, 450 g.

 

Dále tu mám sadu vrutů a hmoždinek Draper. Je v plastové krabičce, která nevzbuzuje důvěru, ale drží vnitřní obsah tak, aby se nepomíchal. Těžko o nich něco psát. Prostě pozinkované vruty. Většina má hlavici Pozidriv.

Sada vrutů a hmoždinek. Hmoždinky jsou ve skutečnosti šedé. Tohle je reklamní foto.

Á propos, Pozidriv. Víte, co to je? Já jsem teda až při vybírání nářadí zjistil, že existují dva typy křížových šroubů (tedy jejich hlaviček). Je to klasický křížový, takzvaný Phillips, a křížový s dalšími čtyřmi hranami, tzv. systém Pozidriv, který je vylepšením Phillipse. Ideální je, když použijete na každý typ ten správný šroubovák nebo bit. Ale já jsem doteď myslel, že to je jenom jeden typ :-)

Zakoupil jsem tedy sadu sedmi šroubováků německé firmy Famex (3× plochý, 2× Pozidriv, 2× Phillips). Je to asi nejprofesionálnější nářadí, které jsem si koupil (nepočítám-li akuvrtačku Makita). A záměrně, šroubováky se používají pořád a je trapné, když jsou z měkčí oceli než ty šrouby. Musím říct, že první pohled na tuhle sadu nebyl zrovna pěkný. Šroubováky byly v obyčejné papírové krabičce jen tak pohozené a rukojeti vypadaly, jako kdyby je někdo už používal. Nějaký prach se urputně držel pogumovaných částí. No nic, je pravda, že se drží perfektně a šroubuje se s nimi dobře. Jenom ten optický dojem by mohl být lepší. Cena byla asi 100 Kč za kus, ale počítám, že náklady budou tak 2 Kč/rok. Tohle nářadí musí vydržet dlouho.

Šroubováky Famex. Prý německá kvalita.

No a poslední věc. Tedy rovnou sto věcí. Sada Bosch X-Line Ti 100. Je to kufřík s vrtáky, bity a nějakými drobnostmi, jako je vodováha a šroubovák na bity. Je to kompletní příslušenství k vrtačce. Kvalita je… no hobby. Není to profi vybavení. Já počítám, že pro občasné vrtání a šroubování to bude OK a pro náročnější nebo opakovanější věci si třeba pořídím kvalitní vrtáky v té konkrétní velikosti, kterou budu potřebovat. Tady v té sadě je všechno. Nejhorší je asi svítilna. Hliníková trubka se spínačem na konci na jednu AAA baterku a s jednou žárovičkou svítivosti dvou chromých světlušek. Buď tam měli dát LED svítilnu nebo se na to vykašlat. Tohle je děsné. Zbytek ale vypadá celkem slušně. Jo, šroubovák ani vodováha nevypadají moc bytelně. Ale kvůli nim jsem si sadu nepořizoval. Pořizoval jsem si ji kvůli vrtákům a bitům. Vrtáky tu jsou do oceli (HSS-TiN) od 1 do 10 mm (do 7 mm po půl milimetru, pak 8 a 10 mm). Pak do zdiva (3–8 mm) a do dřeva (3–10 mm). Bity tu jsou ploché, šestihrany (inbus a správně je to s „n“), Pozidriv, Phillips a Torx (šesticípé hvězdy). Mnoho jich je zdvojených či ztrojených. To není na škodu, bity se dobře ztrácí. Vyrobené jsou z nástrojové oceli S2. Držadla bitů se dají vyndat, takže nemusíte tahat celý kufřík, když jdete jenom šroubovat. Pak tu je ještě malá sada nástrčkových klíčů (jako gola sada, ale bez ráčny), velikost 5–13. Zbytek sady tvoří nějaké vrtací nástroje do dřeva a dále několik adaptérů, u kterých ještě úplně nechápu jejich funkci. Potěšila mě malá plastové tabulka s kruhovými otvory, díky kterým se dá snadno měřit průměr. Sada mě vyšla na 950 Kč, což je polovina ceny v českých internetových obchodech.

Bosch X-Line, 100 dílů příslušenství k vrtačce.

Tím tedy končím tento odborný elaborát a (nejen) kutilům dávám prostor v komentářích.