Návštěva z Kralup

Od pátku do neděle jsme měli návštěvu. Kamarády Michala s Martinou, absolventy nejprestižnější české univerzity, VŠCHT v Praze. O víkendu nám přálo počasí (slabší vítr a teploty kolem nuly), takže jsme mohli vyrazit za nějakými kulturními zážitky. Nejprve se ale oba návštěvníci projeli na našich kolech, na kterých není ani zrnko rzi! Martina sice ztratila tachometr, ale oba to napravili technickou prohlídkou kol. Michal třeba objevil, že mám naprasklý řetěz, takže by asi nebylo moc vhodné ještě kolo používat. Děkuji mu, bez tohoto objevu bych na kole určitě jezdil až do konce našeho pobytu, takhle ho raději nechám odpočívat přikryté pod plachtou.

U rybníčku za domem.

Sobotní snídaně i oběd se nesl v dánském duchu. Třeba tmavý chléb s máslem a banánem (byť bez mezivrstvy sýra) či uzený losos s koprem našim hostům přiblížily dánskou gastronomii.

Chleba, máslo, banán. Takhle se jí v Dánsku.

Náš první výlet byl k věži Von Frelsers Kirke, na kterou Michal chtěl jít už jako malý, ale věž tehdy zavřela dřív, než k ní dorazil. I v našem případě byla věž zavřená, ale brzké vstávání by nám nepomohlo, zavřená byla totiž na celou zimu a otvírá se až prvního dubna. Alespoň jsme si tedy prohlédli kostel se staře vypadajícími varhanami.

Von Frelsers Kirke s točitou věží.

Staré varhany.

Oltář.

Pak jsme se vydali do Christianie. O ní najdete na Internetu spoustu povídání. Mně osobně to připadalo jako takový hezčí squatt, místy jako kolonie bezdomovců. V Christianii se smí fotit jenom někde. Tedy nesmí se fotit v jejím centru, a to z jediného důvodu: V centru Christianie je velmi rozsáhlý obchod s hašišem. Normálně na hlavním náměstí stojí stánky nějakých deseti prodejců s různými tabulkami hašiše a jejich cenami. Tento obchod je naprosto otevřený a kdokoli si může přijít nakoupit. Policie se sice snažila od roku 2004 tento prodej vymýtit, ale bez úspěchu. Jinak jsou v Christianii malé obchůdky, stánky s oblečením (jako mají Vietnamci) a několik občerstvení. Osobně se mi zdá, že Christianie není o nějaké alternativní kultuře, spíš mi místní obyvatelé připadali jako kříženci gangsterů a vyhulenců. Sice se občas objevují antiglobalistické nápisy, ale pár domů má satelit a věřím, že internet také nechybí.

Barvy Christianie.

Brána do jiného světa.

Měkké drogy ano, tvrdé drogy ne, satelitní TV ano (vlevo nahoře).

Po Christianii jsme se ještě prošli po okolí a vyfotili ptačí souboje o chleba, kterým nějaká rodinka krmila desítky kachen, racků, labutí a bůhví čeho ještě. O každý kousek se strhla ohromná bitva, kterou obvykle vyhráli rackové.

Rychle nahoru!

Kachnasurfing.

A vítězem je racek s imatrikulační značkou RMZ.

V neděli jsme se vydali do obory Dyrehaven na zvěřinu. Tedy jen vidět, ne jíst. Zaparkovali jsme u moře, které je hezky zamrzlé. Michal se chtěl koupat, ale z nějakého nepochopitelného důvodu si to rozmyslel. V oboře jsme viděli jak méně zvěře, tak méně návštěvníků, než když jsme tam byli s Adélkou na podzim. Po dvou hodinách jsme dorazili zpět k autu a pěkně vymrzlí (tedy alespoň já) jsme se vydali domů.

Toto není Grónsko, ale moře 5 km od nás.

Daňci.

Stádo v lese.