Just In Time

Just In Time je výrobní systém, jehož základem je to, že materiál dorazí na místo určení právě v potřebný čas. To omezuje nutnost skladovacích prostor a také se sníží množství peněz, které leží v podobě materiálu někde ve skladu.

Se systémem Just In Time začala Toyota a my jsme ho převzali. Dnes jsme se vydali na výlet do Brede Værk v úplně poslední otevírací den letošní sezóny. Just In Time. Brede Værk je stará textilní továrna, která už pochopitelně nevyrábí, všecho se šije v Číně nebo v Bangladéši.

Pohled na tovární budovu z parku.

Bývalá továrna tak dnes slouží jako skanzen a muzeum průmyslu. Celá fabrika byla jako jedna velká rodina. Všichni členové „standardní“ rodiny obvykle pracovali ve fabrice. Včetně dětí. Ženy dělaly jednodušší rutinní práce, muži spíše ty, kde byla těžká břemena. Děti měly vyučování podle toho, kdy mohly pracovat. Vše bylo v areálu fabriky. Domy, školy, hlídání dětí, hospody, obchody, hřbitov, … od porodu až po pohřeb.

Co jsme tedy viděli? Kolem továrny je park, který u ní byl odjakživa. Dnes už neslouží dělníkům, ale návštěvníkům. Jak je zde zvykem, vše je pěkně upravené, čisté a trávník čerstvě oholený. Nám se v parku nejvíc líbil dřevěný altánek. Před vchodem do areálu továrny je labutí jezero (i když je to možná rybník).

Altánek na pomezí roztomilosti a kýče. Nepřipomíná vám Mrazíka?

Labutí jezero.

Výstava je pěkná, se spoustou mechanických udělátek a velkým množstvím informací o chodu továrny i každodenním životě dělníků. Mimochodem, vstup se neplatí. Nechci psát, že je zadarmo, protože „There ain't no such thing as a free lunch“, ale řekněme, že je vše placené z daní a dodatečné vstupné se nevybírá.

Líbila se nám montážní linka na kuličková ložiska, kde si každý mohl vyzkoušet práci u pásu. Nám se to zkoušet nechtělo, ani jsem to nevyfotil. Naopak jsem vyfotil rychlovarnou konvici, parní stroj, jakási ozubená kolečka, Persil (který se vyrábí už více než 100 let) a nějaké skleněné lahvičky s drátky uvnitř. Dále byla v areálu výstava šatů v průběhu dějin asi od 18. století téměř do současnosti.

Rychlovarná konvice.

Parní stroj.

Soukolí (možná bych ty popisky nemusel psát úplně všude…).

Persil. Od roku 1907.

Podivné skleněné baňky s drátky uvnitř.

V přítmí výstava 200 šatů od 18. století do současnosti.

Protože nám zbylo trochu času, vydali jsme se ještě do zemědělského skanzenu, který leží přes ulici. Také bez vstupného a také v poslední den letošní sezóny. Just In Time.

Podzimní větev. Prostě se nám líbila a na kartu člověk vyfotí kdejakou pitomost.

Skanzen je velice rozlehlý a my jsme navštívili jen jeho malou část. Viděli jsme amfiteátr a nějaká zemědělská stavení s rekonstruovaným vnitřním vybavením. Ale nejvíc jsme obdivovali obyvatele skanzenu – ovce a kozy. 

Poslední fotku (chronologicky) jsem chtěl smazat. Je to taková malá strážní budka u vchodu, ničím zajímavá. Ale pak jsem si všiml, že náhodou je v průzoru vidět náš Swift. Tak jsem ji nechal.

No a poslední fotku (kterou jsme ale vyfotili před skutečně poslední fotkou) ještě jako důkaz, že jsme ve skanzenu buď skutečně byli, nebo jsme hodně dobří ve Photoshopu.