Dnes jsme konečně zažádali o residence permit. Ráno jsme se nasnídali a vyrazili S-Togem s jedním přestupem do Statsforvaltningen Hovedstaden. To je úřednická budova, kde je možné mimo jiného zažádat o residence permit. Bohužel, to mimo jiného mělo otevírací hodiny od rána, zatímco místnost, kde se žádá o residence permit, otevírala až odpoledne. Vydali jsme se tedy S-Togem nazpět a alespoň jsme si nakoupili v Nettu, kde ceny tolik nepřipomínají drahotu, jako v ostatních obchodech.
Odpoledne jsme opět vyrazili na předměstí Kodaně do úřadu s (pro Dány zřejmě poetickým) názvem Statsforvaltningen Hovedstaden. Místnost byla skutečně multi-kulti. Tipoval bych, že tak dvě třetiny osazenstva byli lidé z EU. Zbytek byl MEA z EMEA. Ani jsme nečekali moc dlouho. Něco přes půl hodiny je na úřad dobrý výkon. Vybrali jsme si totiž den, kdy jsou podle webových stránek úřadu nejkratší fronty (díky lístkovému systému vedou veřejnou statistiku). Ukázalo se ale, že zahraniční oddělení (alias parta kreténů) nám dalo špatné otevírací hodiny, které se týkaly zbytku úřadu, zatímco speciálně oddělení žádostí o residence permit má otevírací hodiny jiné. Naše blbost, měli jsme si to ověřit.
Na naší cestě zpět (číslo dvě) jsem Adélce koupil tulipány v obchodu, ve kterém prodával nějaký ME z EMEA. Stejně i do obchodu, před nímž jsem obdivoval městská kola, mě lákal nějaký „princ z Persie“. I na ulicích lidé nevypadali moc dánsky. Chyběl akorát Döner Kebap. Asi jsem rasista, ale jsem docela rád, že bydlíme v rezidenční oblasti mezi Dány.
Dnes jsem byl služebně v Libni.
OdpovědětVymazatI zde jsem na ulici potkával lidi kteří nevypadali moc česky.:)
Tebou popisovaná anabáze na úřadech mě nepřekvapila, žiju přeci v Čechách - zde je to běžné.