Vintage

Jsou staré věci krásné? Někdy určitě ano. Po Dánsku jezdí poměrně dost veteránů. Dneska jsem viděl třeba Citroën 2CV, známý pod přezdívkou Kachna, pak je tady dost VW Brouků a i jiné zajímavé vehikly. Viděl jsem tady úžasný Rolls-Royce Silver Shadow II, který se podle wikipedie začal vyrábět v roce 1977.

Jenže spousta starých věcí je i u nás v laborce a rozhodně nemají kouzlo Rolls-Royce. A vlastně ani té Kachny. Třeba kulový mlýn bez jakékoli bezpečnostní pojistky, obstarožní dvourychlostní leštička, prorezavělá odstředivka, ze které se sype rez (do vzorků) a jiné věci. AAS, na kterém asi 10 let nikdo neměřil, zařízení na stanovení povrchu metodou BET ve stejném stavu jako AAS, mnoho různých pecí a spousta menších krámů a haraburdí, na které už pěkně dlouho nikdo nesáhl. Když je člověk potřebuje, je nutné je zbavit prachu, možná rzi a pak je velká šance, že stejně nebudou fungovat.

Můj německý kolega se právě snaží zprovoznit vakuovou odparku, která ležela v haldě prachu a haraburdí moc a moc dlouho. Třeba lázeň má topení buď tak staré, nebo tak rozbité, že neustále vypíná proudový chránič u pojistek. Aspoň že ten chránič funguje. Němec zkusil jiné topení, které našel. To sice nevyhazuje pojistky, ale po zapnutí z něho jde černý dým. Má to být elektrické topení, ale vypadá to, že bude topit plamenem a ne moc dlouho.

To já zase nemůžu přinutit analytické váhy, aby vážily. Hmotnost neustále klesá, ačkoli váhy hlásí stabilní stav. Za pár minut je rozdíl v miligramech, za hodinu to udělá už desítky miligramů. Když vážíte 20 mg, je to velká chyba. Přitom jsou váhy z roku 2001, ale pokud bych měl citovat Pulp Fiction, asi zažily středověk. Přemístil jsem je z naprosto nevhodného umístění u okna, topení a digestoře doprostřed laborky, kde není průvan ani nejsou teplotní gradienty, ale stejně neváží. A to jsem je důkladně vyčistil od veškerého chemického hnusu, který se do nich za ta léta nachytal. Jsou to takové váhy, na kterých váží kde kdo, takže si jich nikdo neváží a výsledek je, že neváží.

Pak jsem hledal referentní elektrodu. Našel jsem hnedka tři kalomelové, ve kterých nebyla ani kapka elektrolytu. Chápu, že přecházíme na pevné elektrolyty, ale tenhle byl až moc pevný (pro zainteresované by tato věta mohla být lehce vtipná). Dvě elektrody byly v kádince s pěknými krystaly KCl, třetí se jen tak povalovala v šuplíku. Vedle byla lahvička s náhradním elektrolytem. Bohužel také pevným. Lahvička se dala díky krystalům použít akorát jako rumba koule.

Také skříň s chemikáliemi ukrývá skutečné archivní kousky. Kdyby tam raději dali sudy s whisky! To by mělo alespoň nějakou cenu. Vzal jsem plastikovou lahev s KCl, abych si udělal elektrolyt, a jen jak jsem ji uchopil, tak plast popraskal. Teď je v lahvi díra, půlka plastikových kousků je na podlaze a druhá půlka v KCl. Mimochodem, plast nebyl tak zkřehlý jenom na lahvi s KCl. Taky jsem dneska zničil dvě střičky, protože jsem se snažil odšroubovat ten horní díl. Okamžitě praskl. U druhé střičky to samé.

No, tak jsem si postěžoval a je mi líp. Asi budeme muset trochu nakupovat. Prachy prý jsou.