Zemní spánek

Od středy do pátku jsme měli otevřené dveře všem příchozím, využili toho dvě návštěvy. Zemní spánek jsme měli až ve čtvrtek. Ale abych nepředbíhala, začnu od začátku pěkně popořadě.

Na středu jsme pozvali slečnu s přítelem, která nám okoukla bývak, než jsme kývli na nabídku. Návštěvy ale u nás mají malý zcela nepodstatný problém, nevlastníme zvonek a naše okna nejsou zas tak přístupná pokud člověk není drzý. Byli jsme dohodnutí na ústní zvonek. Jako naschvál se domácí vraceli domů nebo odjížděli na deset minut nakoupit apod. Takže jsem si začínala připadat jako schizofrenik, který se pořád vyklání z okna kdykoliv se venku něco šustne. Při mé třetí venkovní návštěvě jsem viděla dvě blížící se postavičky, které zatočili k našemu baráčku. Ukázalo se, že to jsou opravdu oni. Na uvítanou jsme od nich dostali kytičku. Michal si s námi dal špagety al pomodoro, Gábina přijela najezená. Nejdříve se tvářili ostýchavě, ale odcházeli ve výborné náladě v pozdně večerních hodinách.

Ve čtvrtek nás navštívili Přelíčané. Rozhodli jsme se naobědvat v místní restauraci okolo našeho bydlení, ale zjistili jsme, že okolo jsou akorát pizzerie nebo sandwich bary. Nakonec jsme se rozhodli vyzkoušet restauraci, ve které byli moji rodiče. Na kartičce byla napsaná adresa, tak jsme ulici zadali do navigace a rozjeli se za steaky. Když jsme úspěšně zaparkovali a do parkovacího automatu vložili mince na 3 hodiny, dozvěděli jsme se od pracovnice z cestovní kanceláře, že tyto restaurace sice v Kodani jsou, ale ne v tomto okolí. Poté nám s úsměvem řekla, že daná adresa patří jinému městu. Nějak nás nenapadlo, že by v restauracích dávali slevovou kartičku s jinou adresou restaurace než člověk byl... Ale paní nám poradila tři místa, kde se můžeme v okolí najíst. Po dohodě, že Přelíčané nechtějí sandwich, jsme skončili na talíři se třemi sandwichi a jedním steakem, který měl Kuba. Poté jsme se podívali na místní jezero, kde nás málem převálcovali jak cyklisté, tak joggisté. Kvůli nepříliš pěknému počasí jsme se vrátili zpátky domů, kde návštěva odpadla v osm bez večeře a my s Kubou si připravili provizorní spaní na zemi okolo dvanácté. Druhý den jsme vstali v šest a odvezli Janu s Jardou na letiště. A protože tady všude otevírají od devíti, jeli jsme domů zalehnout a spát.